VLCACKA: Barvy byly rozvržené hned na začátku - už když jsem to psala, tak se mi každý díl asocioval s nějakou konkrétní, a ty jsem rovnou "nadiktovala" (jsou k vidění na seznamu na zadní straně obálky druhého dílu nebo na mycelium.argenite.org), aby byla nějaká koncepce. Konkrétní podoba se toho samozřejmě nedrží striktně, respektuju Cornholiovu tvůrčí svobodu, ale snad se dá říct, že jednička je aspoň místy trošku do jantarova a dvojka lehce do modra... a na trojce se rudá taky chvílemi najde.
VICKE: Fakt těžko říct... Vedli jsme o tom debaty, jaký výjev na obálku vybrat. Já prosazovala interiér kosmické lodi (temně rudý přísvit, organické tvary stěn, vlákna mycelia na stěnách, a uprostřed káď s jednou z hlavních postav, která se opravdu v téhle situaci ocitne a tak trochu obroste plísní :D). Cornholio oponoval, že by to rád udržel v exteriérech (a já se nepřela a nechala to na něm, protože i když ten zmiňovaný výjev z Lodi přesně vidím před očima, mnohokrát už jsem se přesvědčila, že v oboru výtvarném prostě nedokážu odhadnout, co v konečné podobě na papíře bude a nebude fungovat; on má vážně ten instinkt mnohem lepší a něco, o čem jsem v podobě náčrtku měla pochybnosti, nakonec dopadlo líp, než jsem čekala). Čili rozhodlo se, že to musí být scéna venku a že tam musí být konečně nějaký Össean. Tenhle hotel ve třetím dílu přesně vystupuje, koná se tam opulentní mejdan a jistým ideovým předobrazem té stavby byl Hearst Castle -
http://hearstcastle.org/ - prostě kýčovitý zbohatlický historismus. Cornholio by býval dal přednost něčemu modernějšímu (koneckonců je původní profesí architekt, následkem čehož je postižen dobrým vkusem a doma by si tohle asi nepostavil :) ) - ale holt ono je to v knize dost přesně popsáno, na večírku se opírají o kamenné balustrády a procházejí se po parteru se skleničkou šampaňského, než přijde Kamëlë a krapet to tam zrasí.