VANEK: Ale no tak, nebuď ošklivý! :D S přihlédnutím ke kontextu je to bezva a já jsem moc ráda. Kdo ví, jestli to není jediná recenze, která na to vyjde, on to žádný trhák nebude...
Kromě toho, jadérko pravdy na tom je: ty texty (Ondřejův a můj) jsou fakt naprosto neporovnatelné. Nemám na mysli kvalitu (ta se imho v tuhle chvíli vůbec porovnávat nedá, protože Ondřejova povídka je třicet let stará a moje psaná loni, což mi dává nesportovní výhodu, protože je víc nadimenzovaná na současný vkus), nýbrž styl a vůbec celkové pojetí a autorův cíl. Všichni se při psaní snažíme přiblížit nějakému ideálu - a ten Ondřejův je přesně opačný než můj :D
Náhodou jsem si teď ty první dvě povídky přečetla (Neffa a Pecinovského) - obě samozřejmě znám, ale dvacet let jsem je neviděla, takže to byl pohled novýma očima. Ty texty ve skutečnosti vůbec nezastaraly, pořád je to to, co to bylo tehdy, můj dojem je velmi konzistentní (a to je myslím dost netypické - většinou když člověk čte znovu věci, které si pamatuje z mládí, nestačí se divit). A dokonce mám i vysvětlení: obě ty povídky jsou jen děj osekaný na dřeň - kostra, vápenná schránka, trilobit. Na tom nemá co zastarat. Moje povídka má mnohem víc "měkkých tkání" a je velká otázka, co s nimi čas udělá.