RAHANUR:
A tady ještě hluboko-a-spanilo-myslný text veletext, který u toho bude:
Vilma Kadlečková (44)
V její pentalogii Mycelium je oblíbeným sportem budoucnosti plazmolyžování, prozaička Vilma Kadlečková však dává přednost břišnímu tanci. „Už osm let chodím k tanečnici RahaNur. Z účastnic kurzů postupně vzniklo společenství žen, které v tanci nevidí jen zdravotní tělocvik, nýbrž hlavně prožitek – jak fyzický, tak duchovní. Tančíme v kruhu a všechny přispíváme ke společnému dílu, místo abychom spolu soutěžily," líčí manželka Martina Klímy (který je tvůrcem známé hry Dračí doupě a synovcem spisovatele Ivana Klímy). „Scházíme se v obyčejné školní tělocvičně, nemáme dokonalé kostýmy ani ambice vystupovat před publikem – ale právě proto je to živelné a bezprostřední. Takový tanec podněcuje fantazii. Je v něm příběh a tajemství,“ říká srdcová dáma české sci-fi a fantasy.
Autorka již zmíněného Mycelia (rozsáhlého příběhu o soužití odlišných kultur, který vydává nakladatelství Argo) a novely O snovačce a přemyslovi (vychází v Argu v těchto dnech) chová orientální tanec v oblibě pro jeho nesoutěživost. Pravidelně cvičí i jógu: „To je protiváha tance, tam je všechno přesné a srovnané.“
Ačkoli se dnes chodí hýbat dvakrát týdně, jako dítě sporty nenáviděla. „Nejhorší jsou míčové hry, to je čiré utrpení. Volejbal jsem hrála a asi ho ještě umím, ale už pětadvacet let jsem nepocítila chuť si to zopakovat. Hrůzné vzpomínky mám i na atletiku – to vždycky po oválu běžela ladným klusem skupinka a čtvrt kruhu za ní se valila tlustá holčička…“ Zatímco v jejích románech s uhrančivými, dokonale plastickými fikčními světy funguje psychotronika a mimozemšťané jsou běžnou realitou, Vilma Kadlečková se jakožto matka tří dětí drží při zemi. „Prostě jsem na sport moc materialistická. Chci, aby moje úsilí zanechalo stopy. S radostí vozím štěrk a tahám kameny na japonskou zahradu; ale proč běhat sem tam?“