Doklikal jsem teď ve fóru ke slovníku výslovnosti össenštiny. Malé zamyšlení ...
ö se má číst na konci slova jako ó. Takže třeba Akkarinthö je [akarintó] a aiö je [aió]. Jenže surrö je dle slovníku i knihy [suré]. Nabízí se otázka proč? Měl jsem za to, že přehlásková notace Gilesa Hildebrandta je v podstatě jen fonetický přepis össenských slov; přehlásky se tam používají proto, že v anglosaské kultuře (ke které měl Giles nejspíš nejblíž) to je tradiční způsob k zapsání některých v össenštině používaných zvuků. Jestliže je ale stanoveno, že ö na konci slova má hodnotu ó, tak nelze slovo [suré] podle sluchu přepsat jako surrö, protože to neodpovídá. Správně se to mělo přepsat jako surrë. Tohle je zrovna případ, který nelze okecat historickým vývojem jazyka, jelikož přehlásková notace je čistě moderní a žádný vývoj neměla. Přemýšlím nad tím co by takový nesedící přepis mohlo způsobit.
Možným důvodem může být össenské písmo. Znaky v sobě nějak kódují i výslovnost, jelikož právě toho využíval Lucas Hilderbrandt při přepisu neznámých jmen z Fioniných snů. Přehlásková notace nemusí být čistě fonetická, nýbrž se může aspoň částečně opírat o písmo. V tom případě u některých slov skutečně můžou být odchylky ve výslovnosti oproti tomu co říkají znaky össenského písma, protože tam už skutečně k nějakému historickému vývoji dojít mohlo.
A když nad tím teď tak uvažuju, tak přehlásková notace může být opřená JEN o písmo. Může to být způsob, jak do latinky přepsat össenské znaky, a může taky existovat algoritmus jak z přehláskového zápisu sestavit zpětně össenský znak. Fonetika se s tím sveze, ale pokud se össenská výslovnost díky historickému vývoji odchyluje od toho, co říkají össenské znaky, pak se bude odchylovat i od přehláskového zápisu. Tohle mi připadá stále víc jako pravděpodobné. Robert Travis označil přehláskovou transkripci jako "geniální" - pokud by ale šlo o pouhý fonetický zápis, taková bomba by to zase nebyla. Na druhou stranu spolehlivý převodní algoritmus mezi latinkou a úchylným össenským písmem, který navíc slova v latince zachovává dobře a foneticky správně čitelná, to už je něco.