Vrtalo mi to hlavou už předtím, a ještě víc po přečtení pětky. Össein má mít velmi složitá slova, ale současně citace obsahují poměrně krátká. Dotyčná krátká slova se ovšem zachycují složitými znaky. Překlady krátkých slov jsou ve skutečnosti velmi obsažné Např. räwë VS "hlasy a hvězdy" - jaktože blbé dvě slabiky mohou nést tolik významu?
Takže jsem stvořil tuto teorii. Nevím co na to Bramboreena, jelikož o dávné historii össeanů ví víc :-)
Slova lodního össeinu rozdělujeme z hlediska původu na primární a sekundární. Primární slovní zásoba se vyznačuje poměrně krátkými slovy a značně omezeným množstvím slovních kořenů. Ty nejzákladnější náboženské spisy, tvořící jádro össenské víry, jsou psané výhradně s pomocí primární slovní zásoby. Primární slovní zásoba zároveň neobsahuje slova, která by v těchto náboženských knihách nebyla. Zdá se tedy, že lodní össein nevznikl z potřeby komunikovat o běžném životě, ale z potřeby náboženství. Je docela dobře možné, že omezení množství slov je záměrné – aby uživatel jazyka byl nucen komunikovat výhradně v náboženských konotacích. Pokud by chtěl mluvit o něčem, co náboženskou souvislost nemá, nedokázal by to vůbec pojmenovat.
Časem ale vyvstala potřeba zachytit i další informace, které se měly vyjadřovat i k dalším aspektům života - například i kvůli rozšíření posvátných textů. Össeané začali místo chybějících slov používat fráze z náboženských textů, které se k danému tématu zhruba vztahovaly. Jakmile se ustálilo že určitá fráze má konkrétní význam označující skutečnost nebo věc, začala se tato celá fráze chápat jako jedno slovo. Tento proces se nazývá spojování, a dal vzniknout celé obsáhlé sekundární slovní zásobě, která se tím pádem vyznačuje dlouhými (někdy až neúnosně dlouhými) slovy. V moderním össeinu na spojování narazíme málo, ale stále je chápáno jako použitelný mluvnický prostředek, byť archaický.
To, co je dnes známo jako lodní össein, je jazyk obsahující slova z primární i sekundární slovní zásoby. Někteří lingvisté rozlišují i primární a sekundární lodní össein, což ovšem tak docela nevystihuje skutečnost. Nejde o dva odlišné jazyky, jelikož gramatiku mají stále stejnou. Liší se jen v tom, že sekundární össein je obohacený o slova vzniklá spojováním (a případně krácením) slov z primárního össeinu. Pozdější náboženské texty už jsou psány i s použitím sekundární slovní zásoby.
V souvislosti se spojováním hraje v össeinu velkou roli zkracování. Pokud je slovo vzniklé spojováním příliš dlouhé, bude nepohodlné ho používat v běžné mluvě. Össeané ho pak začínají zkracovat – tak, že z každého slova původní fráze ponechají jen jednu nebo dvě slabiky. Výsledkem je slovo, které vzniklo z původní fráze, ale je kratší. Může takto dojít k vytvoření dvou stejně znějících slov se zcela odlišným významem, a potom o významu rozhoduje kontext, ve kterém je slovo použito. Pokud ani kontext nestačí, je nutné pro upřesnění uvést celý nezkrácený citát. Z toho důvodu je nutné, aby každý, kdo mluví össeinem, dostatečně znal náboženské texty a uměl z nich přesně citovat.
V základních náboženských textech nebylo nutné zkracování používat, protože právě ty jsou zdrojem primární slovní zásoby. Přesto v nich nějaká zkrácená slova najdeme, což naznačuje, že össeané k tomuto typu lingvistické operace tíhli vždycky. Příkladem je slovo larhdökavöar, které vzniklo z fráze larhdönüs kallü vöarinthö. Slovo larhdönüs značí temnotu v chrámu, kallü se překládá jako „obklopovat, okolo“, a vöarinthö označuje žhnoucí kov připravený například ke slévaní. Lodní össein se z hlediska morfologie řadí mezi jazyky amorfní - gramatické kategorie se odvozují pouze na základě slovosledu a pořadí významových slov (jazyk nepoužívá přípony, předpony, pomocná slova ani modifikace slovního kořene). Celou frázi potom lze opravdu přeložit jako “tekutý kov ve tmě”.
U lodního össeinu můžeme vypozorovat, že ke zkracování dochází u velmi významných slov. Zkrácení bylo chápáno spíš pozitivně jako praktická záležitost, nutná u velmi potřebných slov. Rozhodně nešlo o odbývání nebo vyjádření pohrdání, naopak šlo spíše o zdůraznění a vyzdvižení – toto slovo je natolik důležité, že si ho zkrátíme, aby se nám lépe používalo.