JANADVORACKOVA: Tak už jsem zpátky a přinesla jsem si odtamtud upíří zuby. Plastové. I s krví v pytlíčku. Zbyly z Horrorconu. :)
A zákusky tam náhodou měli; lidi kolem mě pojídali větrníky tak obří, že jsem jen z pohledu na jejich talíře málem dostala cukrovku; vskutku monstrózní cukrovinka, vymykající se všemu popisu, měřítkům a kapacitě žaludku. :D (Aby to nevyznělo špatně: tím chci říct, že krásnější větrník jsem v životě neviděla; jen bych si asi netroufla ho zdolat.)
Psavecký začátek byl fajn. Předčítaly se povídky (za mě jasně vede ta Kristinina). Co by potěšilo zdejší lingvisty - jeden z organizátorů (s přezdívkou Diuk) - proslovil přednášku o gramatice undeadštiny (což je jazyk zombíků, obsahující slovní zásobu zvíci padesáti slov), kterou si vytvořil do své humoristické knihy o bezrukém zombíku Evženovi. Ten na to jde holt správně, ne tak diletantsky jako já; knihu ještě nemá, ale jazyk jo! Pak jsem ovšem zdrhla... ne před povídkami, ne před upíry, ne před absinthem, ne před Kristinou, ne PŘED VĚTRNÍKY... nýbrž, ehm... před diskuzí o islámu. Jak všichni víme od dob Cthulhu - jsou témata tak temná a hrůzy tak hrůzné, že pro duševní zdraví řadového smrtelníka je lepší je nevidět a nebudit; a po několika sklenkách absinthu obzvlášť.