VANEK: nepamatuju si, kdy jsem v mládí četl PLV naposledy, odhaduju mezi 15-16 rokem, nu a naposledy jsem to četl před cca 5 lety, což je rozpětí cca 25 let. při tom posledním čtení si už člověk jasně uvědomoval zastaralost kulis a dětskost podání, a pokud mám zafixované nějaké pocity, které se mi vrací i teď, muselo to být těmi pakovanými ranými čteními. pořád se mi líbí ty obrazy setkávání s venušany, atmosféra. dost možná i přes postupující duševní okoralost a vyčtenost nejsem schopen úplně číst, co tam je, ale co si myslím, že tam je.
mimochodem, mám skutečně čím dál větší potíže číst beletrii. pocity triviálnosti, banality a nudy se na mě lepí i ze stránek knih, kde bych je nečekal; třeba teď neuvěřitelně zápasím s tím novým faberem (kniha zvláštních nových věcí). žena je z toho nadšená a když jsme o tom debatili, kdykoliv přišla s nějakým pozitivem, ne že bych nesouhlasil, ale nepřišlo mi to jako nic tak extra zajímavého. spíš se čím dál snadněji nechám rozhodit sebemenší nesrovnalostí textu a mých interpretací a představ. progresivní mentální petrifikace ;) poměr přečtené pop-naučné a krásné literatury se nyní výrazně překotil směrem k té první (tak 4-5 : 1), bývaly doby, kdy to bylo výrazně obráceně. což mi připomíná, že se nejsem ani schopen rozhoupat přečíst si poslední mycelium (5), páč mám strach z toho, co na to řeknu. všude samé nadšení a já už trpěl u 4 jak raněný slon.