HELA: klidně to otevři. jak jsem vybíravý a zmlsaný čtenář, tak planoucí lesy venuše jsou pořád dost dobré. jistě, je to zastaralé hlavně představami o technologii, je to pořád kniha pro mládež, ale nadčasový je onen příběh, který ve mě dokáže minimálně vyvolat ty samé pocity, co tehdy.

BRAMBOREENA: ano, české televizní pohádky z papundeklu, nesnáším taktéž.

Týjo, to mě těší, že jsem v tom nebyla sama a že Planoucí lesy jsou tu všeobecně známé! :)

A jinak z poníků už opravdu chvílemi lezu po stropě, protože příšera je kreslí pořád a pořád a pořád - žádné jiné obrázky v bloku a všech sešitech, jen tisíc verzí poníků... poníci v matice, poníci v chemii, poníci úplně všude... ale kdybych od toho odhlédla, v principu se poníků vlastně musím zastat. Dítětem jsem byla donucena (přidržena na židli, ostrými nehty ohrožována) jednu epizodu taky zhlédnout (o Night Mare Moon - její nejvíc oblíbenou, protože tam jde o spor se sestrou) a ono to má jistý mytický/kosmologický rozměr, poníci jsou vyloženě archetypální postavy a sehrávají archetypální scény... a na rozdíl od "moderních" (obzvláště českých) pohádek, které jsou přímo programově založené na zesměšňování čehokoliv, co by nedejbože mohlo přesahovat takovou tu ulepenou upachtěnou lidovost a všednost (což mě na nich odjakživa příšerně iritovalo), proti poníkům zdaleka takové zásadní ideové výhrady nemám.

(A ovšem viděla jsem apokryfní epizodu s Pinkie Pie, kterou vytvořili fanoušci a ve které je větší množství spoluponíků šílenou Pinkie rozčtvrceno a zapečeno do koláčků.)
Musím ale místopřísežně prohlásit, že Pinkertina se nejmenuje podle toho. To jméno zkrátka nějak vykrystalizovalo, vůbec nevím, kde jsem ho vlastně sebrala.

BRAMBOREENA: wow já taky! jasný to pak dává smysl všechno ... to byla nádherná kniha. Když mi bylo tech 13 :D

BRAMBOREENA: Planoucí lesy Venuše! Tak to bych je asi radši neměla radši jako dospělá otvírat, abych si nezkazila dojem, někdy v -nácti jsem je taky zbožňovala. Kde lesy jak oheň pálí, v závratné výši, v širé dáli… (Ale asi bych neměla zmiňovat, že když jsem se poprvé na nyxu dočetla o Pinky, ještě Mycelia neznaje, myslela jsem si, že jde o Pinky z poníků a byla jsem zmatená. Eeehm :D)

KAVEN: Poníci. My Little Pony; furt; už dva roky. Nechápu, že z toho nezblbne! To já v jejím věku rok pořád dokola četla Planoucí lesy Venuše, den co den, zas a zase, jediná světla v tmách. :D Uměla jsem z toho nazpaměť celé stránky; pak už stačilo jen přečíst si první větu odstavce a v hlavě mi dojel zbytek. (Tuhle jsem tu knihu otevřela, je fakt hrozně infantilní, tak akorát na třináct let... ale ten styl byl zvláštní, nepodobný jakékoliv jiné knize, a v jistém smyslu mi to jede v hlavě pořád... a kromě toho tam byla telepatie a psychotroničtí domorodci a já se pak divím, kde jsem tu svou obsesi psychotronikou vzala, že ano...) Ale - PONÍCI!!! Prostě poníci!!! Ta mládež je dneska opravdu nemožná. :D

BRAMBOREENA: Naše desetiletá dcera taky pořád na něco kouká, buď na Youtube nebo na filmy. To by mi přišlo lepší kdyby aspoň něco gamesila, to je aspoň trochu aktivní.

Nevím jak se to z ničeho nic stalo, ale člověk má co chvíli na jazyku že "to já v tvém věku blabla" (doplňte si sami). Zatím se držím a neřekl jsem to ani jednou, ale nakonec mi to nedá. Hrozná představa.

SHEALA: Na tomhle je vlastně hrozně legrační, že já to přesně tak mám a dokonce si to tak v duchu nazývám (když si kvůli něčemu sama sobě nadávám), třeba jako "sakra, tak už se seber, ty trubko líná, hoď se do hildebrandtovského módu a běž vynadat tomu tuplovaně línýmu dítěti, ať si jde psát čtenářskej deník a nečumí pořád na youtube, protože jinak zas dostane kouli; nemůžeš pořád hnít v módu pinkertina a bát se tý příšeře něco říct, je jí třináct, to tě snad ještě nezbije!" :D Mám zkrátka u svých dcer velikou autoritu.
Ale Pinky a Lucas, to jsou ve skutečnosti dvě krajní/opačné polohy téže vlastnosti.

JANADVORACKOVA: To mi říkali už předtím - že je efektivnější to natočit najednou, když už se s tím hercem domluví a on si na to konečně udělá čas. Nahrávání samo o sobě netrvá tak dlouho, nejhorší je zařídit, aby tihle lidi, kteří všichni mají spoustu jiných úvazků a projektů a rolí, vůbec našli díru v kalendáři a přišli do toho studia. Pak to ještě vyžaduje nějaké sestříhání a hudbu a postprodukci a co já vím ještě, čili nějaká pauza mezi trojkou a čtyřkou bude, no ale snad ne moc dlouhá. Dohromady to myslím nesesypou, to by prasklo cédéčko ve švech :)

BRAMBOREENA: tešing :) Ehm, nějaký člověk, kterýho si naprosto vážím, mi řekl že mu připomínám Lucase... aktuálně jsem ve stavu totální Pinky, neschopná něco vyřídit na fuckultě :)

Právě teď, v tomto okamžiku!!!
(Dnešní zprávy z OneHotBook)

"Trojka se točí, tak doufáme, že nám to nějaký herec nezasekne (je jich hodně a jakmile se skřípne jeden....). Měla by se s tím rovnou i točit čtyřka, takže pak bude menší prodleva mezi díly."

V plánu mají vydat to na květnový knižní veletrh.

JANADVORACKOVA: Zapomněla jsem zmínit. "Porodní bába" byla fakt hnsuná. Vřele doporučuji. Posledních pár kapitol jsem dala na jeden zátah v noci ze čtvrtka na pátek, což způsobilo, že jsem poté nemohla usnout a spala asi tři hodiny - v práci mrtvák, ale v pátek to nevadí :). Kniha stojí zato.
Řetězec myceliálních asociací se přerušil. Z KTN mi poslali jakési divné detektivní "cosi," které v sobě nemělo ani příběh, natož nějaké narážky.
Dnes se chystm na "Nadaci." Má pár dílů, chvíli to zabere.
Já prostě miluju, jak mi audioknížky pomáhají vyplnit čas, který bych čtením jinak naprosto nemohla trávit. Chodím kvůli nim i pěšky z a do práce a tam mám kvůli sluchátkům poměrně i klid :).

SHEALA: Stříhali a lepili :-D

tyjo, co se clovek nedozvi

SHEALA: Bezpochyby existoval, protože jsem v roce raz dva chodila do sboru, kde tuto vymoženost měli. Tedy, nevím, jak vypadal, ale noty byly psané na stroji, přes kopírák, a tak porůznu cyklostylované...

SHEALA: Jak, neexistoval?
The Keaton Music Typewriter
http://kottke.org/12/05/the-keaton-music-typewriter

VANEK: Tak jsem to tam připsal. Ale už jsem dlouho nepotkal někoho kdo by si javascript vypínal