Já jsem po letech dočetl Zábranovy deníky Celý život a ke konci jsem je tlačil už docela na sílu, jakkoliv jsou jako dokument doby a dění v tehdejší literární branži neocenitelné. Z fantastiky se podobně už druhý rok prokousávám Danielewskhého metatextovým horrorem House of Leaves v angličtině, což mi jde pomalu, baví mě to moc, ale nevím, jestli bych to dal, pokud bych to nebyl nucený dávkovat po kouskách (a tohle je zrovna věc, která bohužel ve čtečce nemůže fungovat). Jinak jsem v půlce Ligottiho Písní mrtvého snivce, které mi přijdou spíš tak nějak legračně afektované než že by fungovaly jako horrory a ta stylizace mě moc nebaví, přese všechen Lovecraftosvký patos, který mi jindy nevadí. Plus pracovně první dva díly Malazu, kde pořád čekám, kdy pochopím, proč je to tak uznávaná sága:)