Takže jsem přečetl sedmičku. Vilma minule tvrdila, že v sedmičce a osmičce už se nic starého nevysvětluje, ale není to pravda - jedním z vrcholů knihy je finální odhalení jak to bylo mezi Aš~šádem, Aöhrlëmëgerlem a Sgenem. Konečně vyjde najevo proč se Aš~šád někdy chová divně, a co vlastně celou dobu dělá "za oponou". Vůbec celá Aš~šádova linie je velmi působivá, a jsem opravdu zvědavý kde to celé skončí. Tady se fakt povedlo udělat "supermanovskou" postavu, která je zajímavá i bez kryptonitu.
Jinak je pravda, že příběh z původně civilní roviny s prvky dráždivé mimozemské cizoty přerostl do ryzí fantastiky - skoro všechno se teď sleduje z pohledu psychotroniků a jejich manipulací se světem. Aš~šád nabízí dobrý vhled do toho, jaký je nebetyčný rozdíl mezi argia-luy a warghíry. Tak trochu mi to hapruje s názorem Maëwënë blahé paměti, že psychotronika je prostě jenom jeden z mnoha různých nástrojů moci; ale dost možná je tady i rozdíl mezi össenským a fomalhiwským pojetím problematiky.
Na pár nesrovnalostí jsem narazil (speciálně mi utkvělo v paměti, že Lucas v sedmičce tvrdí, že plazmolyžoval jen proto, aby naštval otce, zatímco v prvním díle bylo celkem jasné že ho to bavilo a pořád baví), ale hlavní děj tohle spolehlivě přehluší. Několikrát během čtení jsem si říkal, že "jestli psychotronika dokáže tohle, tak jak mohli pozemšťané vůbec něco dokázat össeanům navzdory? Jak organizace mohla pracovat vskrytu, když o existenci psychotroniky neměla ponětí a neuměla se tomu bránit?" . Ale jisté důvody k tomu jsou, a nad zbytkem se dá mávnout rukou.
Každopádně jsem zvědavý jak to bude pokračovat a jak to skončí. Když už padla většina záhad, chci vědět jaké rozuzlení to celé nakonec bude mít.
A úplně na konci, po dočtení osmičky, mě bude zajímat jak to vlastně mělo celé proběhnout v době, kdy byl celý děj rozplánovaný do pěti knížek. :-)