VANEK Na FB k tomu píše Martin Šust (tedy spíš obecně o fantastice, má k tomu obrázek sbírky Alice Sheldonové)
"Je hořké vědět, že při vydání důležitých a zásadních knih náležících do fantastického žánru, jakou je kupříkladu Žena, kterou muži neviděli Alice Bradley Sheldonové, je případná odezva do značné míry odkázána na to, jak dokážeme i mimo bublinu žánrových čtenářů přesvědčivě odprezentovat kvality díla.
Daří se to zpravidla díky neúnavné propagaci všech zúčastněných – kupříkladu u Mycelia díky samotné autorce, Vilmě Kadlečkové, a u Ellisonova Vrcholu vulkánu především díky překladateli Viktoru Janišovi. Někdy jsme na to „sami“ a úspěch pak může být na vážkách, kupříkladu Podobenství o rozsévači Octavie E. Butlerové zaznamenalo velmi slušnou odezvu i v nežánrových médiích, ovšem nestačilo to na to, abychom se ihned pustili do dalších knih této důležité autorky bez obav z finančního neúspěchu.
Prosazovat kvalitní fantastickou literaturu je těžké, v očích mnohých je totiž obrat „kvalitní fantastická literatura“ stále oxymóron. Kupříkladu v aktuální anketě Lidových novin narazíte na obrat „tahle ,pentalogie o osmi dílech‘ se tváří jako sci-fi, ale vypráví o nás a naší době“ (Mycelium v očích Václava Bartuška), jako by to nebyla přímo základní vlastnost desítek, stovek, ba tisíců dalších science fiction románů a povídek. Jakub Šofar šel v Lidových novinách při chvále Mycelia ještě dál se slovy „Příčí se mi napsat sci-fi nebo fantasy…“, sám si snad ani nedokáže přiznat, že i tyto "nízké a odpudivé" žánry jsou tu a tam nositeli kvality.
Přeháním, vím to, ovšem když jako redaktor věnující se téměř dvacet let fantastice neustále čtete podobné obraty ve vztahu k fantastickému žánru, o němž ti osvícení vědí, že stejně jako jakákoli jiná literatura má mezi převládající hlušinou v poměru stejné množství blyštivých vzácných kamenů, zmáhá vás únava a roste ve vás vzdor postavit se lidské zabedněnosti, zvláště pokud se projevuje u lidí, kterých si mimo tuto drobnost můžeme za jejich práci jistě vážit."
Já bych k tomu dodala - ále, co už; ve válce, lásce a propagaci knih je všechno dovoleno! Klidně jsem ochotná předstírat, že vlastně žádnou sci-fi nepíšu, pokud to novou dušičku pod pokličku uloví; však ona si při čtení nakonec všimne, že to sci-fi doopravdy je, a to vlastně dosti čistokrevná a nefalšovaná. Pevnost postojů vidím v něčem jiném: psát sci-fi dál i přes tohle přetrvávající stigma, a to přesně tak dlouho, dokud mi bude připadat, že je to nejvhodnější způsob vyjádření toho, co vyjádřit chci. Klidně napíšu nežánrovou knihu, pokud budu vnitřně přesvědčená, že je to pro daný záměr lepší; ale nehodlám se vzdát sci-fi rekvizit z konjunkturalismu.