Tak jsem Dark Souls 3 poprvé dohrál. Zatím za první postavu. Celkem 103 hodin a 80 Sunlight medals. NG+ jsem nezačínal, neb jestli mi nadšení pár dní vydrží, pořídím ten datadisk (už jen kvůli tomu že nikdo neví jak se do něj půjde, kromě náznaků v traileru že v katedrále of the deep u oltáře), protože neznám jinou komunitu hráčů co si kupují obsah který nelze snadno spustit.
Serie už dávno nemá šmrnc. Rozvleklé dálnice plné až 4 dobrodruhů. Nesmyslná slepá zákoutí pravidelných tvarů. Opulentnost prostorem a snaha "co vše lze v 60fps zobrazit" ze serie zcela vytěsnila onoho dobrodruha – vás. Už jen běžíte s kocháte se co se "generuje" vedle vás. Ať už jsou to kobky, podhrádí, hrady, bažiny. Ano, hra měla světlé momenty (osobně nejvíce oceňuji lokaci dark firelink shrine), ale celkový pocit z leveldesignu je jedno velké a vlastně jediné zklamání. Oceňuji naprosto skvěle odvedenou práci sound designu a říkám to nerad, protože jsem čekal větší invence, ale bossfights jsem si opravdu užíval. Proto taky těch 80 sanlajdů. Příběhy NPC mě nenechají jen tak hru opustit, dark sigil jsem si hned vyléčil, vůbec neznám druhou linku. Horace jsem našel, pomateného dragonbijce Hawkwooda taky, ale kde je Anri? Kde je Ocelot?
Největší pachuť z třetího dílu ale stejně obdrží kočkopes leveldesignu. Chtěl jsem "Příhody z hradu a podhrádí" jako v případě DeS. Epický monstrózní finalfight. Dostal jsem směšné deriváty obrazového kýče. V dalších DLC očekávám výlety raketou do pouští měsíců odlehlých planet...
Každopádně jdu to ještě zapnout .)