včera jsem pomáhal v coopu v EldenRingu jednomu týpkovi s Radagonem / Elden Beastem. Prý ho zkouší už týden a pořád marně. Snažil se hrát bloodied katanu v kombinaci s nějakou magií, pořád k nim, díky snaze použít tu katanu, lezl na blízko a pořád chcípal. Opakovaně mu říkám: "nech mě je zaměstnat, otankovat a udělat co nejvíc damage, hlídej si to zdraví, do hrobu si ty estusky brát nebudeš a při jednom blbym grabattaku nebo neuskočenym útoku ti to zachrání život." Furt si nechával milimetr života, než se začal léčit, načež vždycky chcípnul. Když se konečně nenechal zabít a udolali jsme duhovýho plesiosaura, takový radosti, takovejch díků, to jsem neslyšel ani od dcerky, když dostala pod stromeček nový telefon.
A takovýho řvaní a mlácení věcma a nábytkem, vždycky když chcípnul, to jsem taky nikdy neslyšel... :-)