HAREMHEB: jasny, asi se teda radsi soustredim na plozeni potomku, jejich zeneni do vhodnych rodin a zabijeni tech nepratelskych dedicu, abych se dostal k potrebnym titulum.. i kdyz ty vrazdy se obcas vlastne taky docela prodrazi, nehlede na riziko, ktery to nese.
jen se mi to ted proste tak seslo, ze na me zautocili jedni a razem se pridali druzi, treti, do toho vpady vikingu a dobrodruhu a mit vedle sebe pohany, kteri na vas furt utoci taky neni zadna vyhra, kor kdyz dobre vztahy s nima clovek stejne moc dlouho neudrzi.
ale zas ten pocet potomku u soucasny vladkyne me vlastne zachranil (kdyz zrovna hrajete za zenskou, prijde mi, ze plodite vic deti, nez kdyz hrajete za chlapa, kterej ma manzelku) - kaciri me v jednu chvili zacali obklopovat ze vsech stran, sebrali podstatnou cast meho uzemi, penize na zoldaky dosly a papez nechtel davat dalsi, moje armady byly uz vsechny natolik vycerpany, ze se zhruba desetitisicovemu nepratelskemu vojsku uz nemohly postavit a zrovna v tu chvili dospeli tri moji potomci, ktere jsem na posledni chvili chytre ozenil, a hura, razem uz jsem mel spojence v italii, kteri pritahli a na posledni chvili me tech parchantu zbavili.
JULIAN: ok, diky, to, ze je v tomhle pripade to primeri jen jednostranny jsem nevedel, to se bude hodit, na oslabenyho protivnika se vzdycky lip utoci. casus belli mam ted nastesti tolik, ze ani nevim, jestli mi ta moje vladkyne driv neumre, nez je vsechny stihnu odnarokovat. a myslim, ze i ten usurp nakonec vyuziju.