• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    BARBARDUCHAbipolárka
    jak se žije s touto nemocí, jak osobní zkušenosti s nemocí, tak i nemoc u vašich blízkých
    rozbalit záhlaví
    KAPULETTKA
    KAPULETTKA --- ---
    RIMIQ: Moc důležité je mít v okolí lidi,na které seemůžeš spolehnout a kteří Tě znají a respektují...a s těmi lidmi trávit volný čas nějakou aktivitou,zájmy apod...nejefektivněji to vyřeší partnerství,ale to není dlouhodobý,když přijde krize, stane se to střetem zájmů a hádky budou založeny na těchto základech...ideálka nějaký sport...at už inliny,kolo,běhání,fitko...cokoliv...jen nebýt sám a civět do zdi...já vím,takový otřepaný rady,ale čoveče,zabírá to.Sama se divím.
    RIMIQ
    RIMIQ --- ---
    BARBARDUCHA: A co když doktor trvá na koktejlu lithia, antipsychotik a antidepresiv jako na trvalé profylaktické léčbě? Asi si odpovím sám - získat second opinion u někoho jiného a pokusit se to změnit... Já jsem teď ve fázi po manické epizodě s psychotickými příznaky (před cca. 9 měsíci jsem vylezl ze špitálu) a jsem v dobrém prostředí bez spouštěčů. Ač mi léky v akutní fázi pomohly, mám problém se s nimi dlouhodobě smířit (pro to, co jsem psal níže). Moje předchozí zkušenost s jejich vysazením dopadla tristně. Myslím ale, že do vysoké míry kvůli tomu, že jsem si neohlídal chlast a trávu. Má někdo lepší zkušenost s abstinencí?
    LLGHOSTLL
    LLGHOSTLL --- ---
    BARBARDUCHA: S tímhle souhlasím. Já na tom nejsem tak zle a léky jsem kategoricky odmítl. A jde to, ale chce to velkou podporu od okolí, hodně pochopení a shovívavosti v práci. Ale jak říkám asi mám štěstí a není to tak hrozné v mánii. Doufám, že tím nikoho neurazím.
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    no já si myslim že když má člověk dobrý okolí a ohlídá si spouštěče tak může žít dobře i skoro bez prášků......ale chce to aby spolupracoval s doktorem a už v hypománii nasadil léky (někdo ani by možná nemusel) já sama byla skoro tři roky bez léků ale musím se odstěhovat od rodiny, protože rodina bohužel mi nadělala víc bordelu v hlavě než bych byla ráda, a zhoršovala můj stav než by mě uklidnila...........
    KAPULETTKA
    KAPULETTKA --- ---
    Můj bože, než být průměrná a nudná jako to stádo, radši budu "jiná" = svá a originální...bud mě budou tak lidi brát nebo ne...problém je po té finanční stránce...jaksi nemám v mánii zábrany a utratím vše...leda najít k sobě někoho,kdo by mě hlídal,ale na to nemá nervy asi nikdo :D
    RIMIQ
    RIMIQ --- ---
    CORNELA: Skutečná realita? :) Domnívám se, že ne. U sebe porovnávám život před nemocí (a medikací) se současným stavem.
    RIMIQ
    RIMIQ --- ---
    KAPULETTKA: No, vypatlaným dementem bych se nenazval, jen tak nějak nudnější pomalejší verzí sebe sama s potížemi se soustředit - a manické utrácení je opravdu minulostí...
    KAPULETTKA
    KAPULETTKA --- ---
    RIMIQ: Skvělý,takže se ze mě za čas vlastně stane vypatlaný dement, co si nebude pamatovat ranní slova,ale neutratím aspon stovky tisíc za kraviny ....
    RIMIQ
    RIMIQ --- ---
    KAPULETTKA: U mě to tak je, snížení kognitivních funkcí účinkem psychofarmak tomu myslím vesele říkají. Já prostě zblbnul. U trávy se setkávám spíš se zvýšením počtu a subjektivním zrychlením myšlenek (ne teď na lithiu, to ze mě brčko udělá zeleninu). U lithia se cítím emočně plochý a pasivní (byl jsem - v době plného zdraví - temperamentnější a podstatně energičtější) a mám v hlavě, jak říkáš, prázdno. Nechci ho nikomu vymlouvat, ale já k němu mám už skoro odpor. Nemůžu třeba efektivně číst, nedokážu se soustředit a nepamatuji si předchozí odstavec. Pro mou profesi devastující. Pravda ale je, že s ním máš skoro jistotu, že mánie nepřijde.
    KAPULETTKA
    KAPULETTKA --- ---
    RIMIQ: Takže se domníváš, že lithium napadá inteligenci? To já pociťuji u trávy... čím častěji hulím, tím si připadám "blbější", artikulace velmi špatná a myšlenky rozházené takovým způsobem, že mám vlastně v hlavě prázdno. Nechci brát nic, ale....moje manické fáze jsou opravdu neúnosné. Bojím se, abych do nich opět nevklouzla, deprese zvládám s přehledem, i ty setsakra náročné.
    RIMIQ
    RIMIQ --- ---
    KAPULETTKA: Po předchozím vysazení ho užívám skoro rok a nálada je vskutku stabilizovaná. Řekl bych, že až moc. Cítím se trochu jako zombie bez emocí a trochu jako v mírnější depresi. Dál mám pocit, že mi kleslo IQ o 50, nedokážu se soustředit a něco si pořádně zapamatovat. Ale co se týká prevence mánie a nějaké těžší deprese, funguje... ale říkám si za jakou cenu...
    KAPULETTKA
    KAPULETTKA --- ---
    Já ho beru první měsíc, jaké s ním máte dlouhodobé zkušenosti a co si myslíte,že je lepší alternativa?
    RIMIQ
    RIMIQ --- ---
    BARBARDUCHA: takového doktora bych potřeboval :) moje lékařka lithium miluje...
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    RIMIQ: jejda, nestraš zrovna lithium budem vysazovat s doktorem, on sám ho nemá rád.....
    KAPULETTKA
    KAPULETTKA --- ---
    RIMIQ: Díky za reakci...myslím,že nejdůležitější je nebýt sám...Tady mi pár lidí poslalo do SZ povzbuzující zprávy a v době,kdy jsem tohle psala a nebyla schopna si ani vyčistit zuby mě to velmi potěšilo.Naopak zprávy jistých chytráků tady bych raději nekomentovala.Divím se, že když si člověk projde peklem, nemá snahu tomu aspoň zabránit u toho druhého...holt ale lidé jsou různí. Ale ani tyto příspěvky, které mě potěšily,nezabránily zlým myšlenkám,aby ovládly mou hlavu. Nebýt nejlepšího kamaráda,který mi v té době ani nepřipadal jako kamarád, bych tady už nebyla. Nejspíš se tyto stavy rozjely stereotypem, kdy člověk nedělá nic jiného nez jen chodí do práce,která je monotónní (v mém případě fabrika) a domů se vyspat a nemá čas na nic jiného,což ho dohání k šílenství.Dostala jsem novou šanci, v nové proklientské práci v úplně cizím městě.Sebrala jsem poslední zbytky energie a odvahy a odstěhovala se.Nová kolegyně s kolegou si všimli mých "záseků" a při jedné příležitosti mě tak opili, že ze mě vytáhli všechny moje obavy.Ona nová kolegyně ihned volala (cca v 22 hodin) nějaké doktorce, která mě v 8:00 ráno měla čekat. Říkala jsem si,co je to za blbost a ono ejha....Centrum Riaps - paní doktorka Bečková pozorně naslouchala, cítíla jsem poprvé pochopení odborníka a ona ihned nasadila lithium a moc mě chválila za to,že se snažím se svými myšlenkami něco dělat a nebojím se ozvat. Velmi se divila, jak na mě reagovali lékaři v krizovém centru v Brně i můj obvodní lékař. Teď k ní chodím pravidelně a pilujeme dávky... Takže znovu děkuji všem, co reagovali kladně a vy ostatní byste se měli zamyslet....když už člověk je natolik zoufalý, že žádá pomoc na internetu od cizích lidí, kudla do zad opravdu není vhodnou variantou...
    KAPULETTKA
    KAPULETTKA --- ---
    Zdravím,chtěla jsem se zeptat,jestli tuto poruchu máte všichni lékařsky potvrzenou.

    Pokud ano,moje otázka je : jak jste se dostali k odborné pomoci nebo alespon k pochopení,ze strany odborníků,případně jak dlouho trvalo,než se přišlo,že to je zrovna tato nemoc?

    Pokud ne : jak se s těmi stavy vypořádáváte?

    Ptám se proto,že podle všemožně načtených studií a článků,mi jsou stavy právě bipolárky nejvíce podobné.(To však nemusí znamenat,že ji mám) a chtěla bych to probrat i s odborníkem,jen jsem zatím nenašla nikoho,kdo by mi porozuměl.Ptala jsem se i na jiné různé nemoci jako je hraniční porucha osobnosti nebo hypochondrie,ale s lidmi trpící touto poruchou jsem nějak nenašla společnou řeč narozdíl od bipolárky.Nerada bych si ale něco vsugerovala a pak se podle toho řídila...jenže ty stavy podobné mánii a depresi se v poslední době střídají tak často,že mám obavu se vlastně k někomu objednat,protože nedokážu odhadnout,v jakém stavu ten den budu.Pokud budu v depresi tak mě z bytu nevytáhnou ani párem volů a pokud v mánii,budu si připadat tak stašně dokonalá,že léčba nebo konzultace s lékařem mi přijde zbytečná ztráta času,protože v tu chvíli mám pocit,že jsem sežrala všechny vědomosti světa...chystám se v nejbližší době na setkání "slyšení hlasu" kde se prý nikdo nikam neškatulkuje,jen probíhá diskuze do které se můžou lidé zapojit nebo nemusí...nikdo tam z nikoho netahá informace jak z chlupaté deky,jen se prostě baví o svých pocitech...jenže to je celkem za dlouho (tento pátek) a já se jen snažím předejít dalšímu stavu,kdy bych to setkání odmítla...Začínim být občas dost posedlá těmi svými stavy...rozpoznám depresi,v té su jako doma a dostanu se z ní eventuelně rychleji než z mánie,kterou neznám zase tak dobře a nedokážu odhadnout,kde jsem já a kde mánie. (Omlouvám se,pokud používám odborné výrazy na něco nesmyslného nebo neexistujícího,jen ty výrazy lékaři popsané jsou mým stavům nejblíže a proto je používám,abych byla schopná vám vysvětlit ten můj pohled na věc)

    Máte pro mě nějakou radu? nebo dokáže podle toho,co jsem ted napsala to někdo pochopit,aniž by mě hned soudil nebo mnou opovrhoval?

    Díky za jakékoli reakce. :)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SALAMAN: taky jsem to tak myslela, ale ne tak dobře vyjádřila :-)
    SALAMAN
    SALAMAN --- ---
    BARBARDUCHA: Já to pochopil tak, že být normální znamená zároveň to, co píšeš.
    BARBARDUCHA
    BARBARDUCHA --- ---
    MARKYSHA: no ne uplně. v rodině tuplem. musí se člověk přispůsobit situaci, v ataku je spousta lidí citlivější, popudlivější......... je důležité nenechat se rozhodit a vtlačit se do vyhrocený situace, není neobvyklé že i sama rodina dožene nemocného až k agresivnímu chování, svým strachem, obavama, přehnanou starostlivostí či tlakem, nebo i jen špatně zvládnou situaci když se člověk rozjíždí a začnou se s ním hádat

    rozhodně ho v bludech neutvrzovat, ale také mu ty "vzdušný zámky" nerozbourat uplně, obzvláště u bipolariků může dojít k přesmýknutí do těžké deprese
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    BADHORSE: buď normální ;-)
    BADHORSE
    BADHORSE --- ---
    Uz delsi dobu sleduju tuhle diskuzi...uz nejakou dobu (cca rok jsem mel podezreni ze byl bracha "obdarovan" Bipolarkou. Z nedele na pondeli byl poprve hospitalizovan do Kosmonos. Je na uzavrenem oddeleni k informacim je se problem dostat. Ale obecne, ja si za ten rok nacetl docela dost literatury jak se Bipolarka projevuje, lecba atd...ale porad nevim jak se ja vlastne mam k brachovi chovat (uvedomuju si ze jeste neni asi diagnostikovany) ale obecne, bydlim v zahranici a telefonicky kontakt nebo skype neni proste osobni. Asi debilni otazka ale mam byt proste normalni nebo brat nejake ohledy a mirnit se v nekterych projevech narazakch atd?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam