pokoušel se někdo vyčistit si pleť zubní pastou? moc to nefunguje...

Mozek v útlumu, asi to bude lehkým závanem předjaří. Vše dělám natřikrát, divím se, že mi nekane slina. Jak jsem si dokázal v práci zadřít třísku do pravého předloktí, netuším. Naštěstí tu mám jehly. Takže šťourání, víceméně marné. Spásná myšlenka: pravou ruku mám šikovnější. Střih. Tupě zírám střídavě na jehlu v pravé ruce a na postižené místo, pomalu mi dochází marnost vší existence a s hurónským smíchem jdu postavit na kafe.

Třetí čtvrtek v řadě, co už... doufám, že zítra je opravdu pátek.

SEDELAVLOKALE: By mě zajímalo, jak to pokračovalo, ale semel a dumec je slibný začátek roku!

Zadumaně hledím na plastový zásobník na dětské vlhčené ubrousky. "Ohne parfum", stojí tam napsáno. No to bych chtěla vidět, jak neparfémované, vždyť stačí čuchnout a cítím, jak voní! Šlendrián! Pak si uvědomím, že už roky kupuju úplně jinou značku dětských ubrousků, než je ta původní, která v zásobníku byla.

šla jsem na návštěvu a ve vchodu paneláku jsem si všimla jakoby plánovacího kalendáře na nástěnce. bylo tam napsáno Semel, Dumec, ... říkám si tyjo jakým je to asi jazykem ... no když jsem si přečetla názvy na dalších řádcích - byt č. 3, byt č. 4, Jasanská, atd atd....tak mi došlo, že to asi nebudu názvy měsíců, ale normální rozpis úklidu

NAMATHUR: to mi připomnělo můj error s vařením...

chtěla jsem udělat přítelovi dušenou mrkev s hráškem, ale neměla jsem hrášek. přítel povídal, že to nevadí, ať udělám mrkev bez hrášku. já na něm ale trvala, takže jsem ho šla koupit do obchodu. vrátila jsem se s mraženým hráškem a strčila ho do mrazáku (ať mi nerozmrzne celej, než všechno nachystám, když budu potřebovat jenom část).
...
mrkev uvařená, všechno ostatní taky nachystané... šli jsme tedy s přítelem jíst. no a teprve, když jsme dojídali jsem si všimla, že ten hrášek jsem tam nedala...

Matka, ta tvrdej květák má...

"Takhle k obědu vařím květákovou polívku a ke konci zjistim, že jsem do ní nedala květák. Večer koupu Malinu a po pěti minutách si všimnu, že má na sobě ponožky ???"

takže dneska ráno klasika, zalila kytky zeleným čajem a k snídani si nalila přihnojenou vodu. Aspoň že jsem to nevypila. Ještě někdy budu zalejvat v šest ráno, fakt.

zrovna jsem si chtěla ohřát jídlo v ledničce...

jal jsem se dneska prechazet ulici pred tramvaji v zastavce, kdyz se zrovna stridali ridici a oba stali venku.. uprostred koleji se muj mozek na vterinu panicky zdesil, ze me ta tramvaj prejede kdyz ji nikdo neridi..

Skoro error včerejšího rána
V rozespalém stavu beru psí misku, nabírám granule a následně se přesouvám do kuchyně. Po cestě do kuchyně beru do druhé ruky telefon. Obojí pokládám na linku a............chystám se dát na telefon porci konzervy.
A každodenní večerní skoro error:
Při ukládání kontaktních čoček do krabičky mám dost často v ruce místo roztoku odličovací vodu či odlakovač.....

Prave jsem si malem odlicila oci odlakovacem na nehty. Vterinu pred okem byla apokalypsa zmarena.

kouknu na objednávku: "Hm, ulice Alkalická, jestlipak tam maj baterky ..."
Arkalycká – Aha … baterky asi ne …

SANTAL: hmm....tohle sem myslim uz kdysi psala.... ale ihmo hodne podarenej, aneb kterak jsme meli dva roky po sobe vanocniho kapra na sladko...na poprve cast obalena ve zbytku mouckoveho cukru (pikantni na tom byla skutecnost ze matka mela jako jedina u stolu jeden z tech regulernich, tudiz zbytku osazenstva zarputile odmitala uverit, ze sou fakt sladky ergo hnusny)....rok nato se trapna scena u vanocniho stolu opakovala, protentokrat byly (netusim doted jak) obaleny ve strouhance z piskotu...tez nepozivatelne, ani po oskrabu....tez vrele nedoporucuju...

asi ne moc error,ale zrovna v asii u more,kde hafec moskito a kazdej ma strach,ze bude mit kousanec a tim padem jistojiste malarii:pro cloveka co je fakt hodne pihatej,je to neustalej boj s imaginarnim nepritelem.mlatit se sama,jen ze vidim tmavou ve na sobe,je demence...

SKLIBA: Což mi připomělo kamarádčin error, její bratr pomáhal s řízkama - místo soli použil cukr. Inu, jíst to nešlo, ani když se oškrábal ten tříobal. Bratr si užil posměšků, načež kamarádka na večer dělala takové ty buchty na pekáč, s tvarohem... na zavěr je horké vydatně posypala cukrem moučkou, hezky přes sítko... inu, TEĎ to byla sůl!

mám super den...
CASTROL: dnes jsem málem poblila...

mno a já dnes šla po ulici od Flory k Jiřáku, rozhlížím se a koukám: SPECIALIZOVANÁ PRODEJNA ŽIDÚ... debilové, metrový nápis s čárkou nad u? moment, židů??? aha... ŽIDLÍ

HENKIE: po tomhle mi teď muž odvyprávěl svůj dávný error, kdy si dělal sladký dezert z tvarohu, ovšem spletl si sůl a cukr. Pokusil se to zachránit tak, že přidá mléko a ocet a získá časem sýr (byl to čerstvý tvaroh).jenže místo octa tam nalil olej... když to lil do záchoda, došlo mu, že by to možná i s tím olejem mohlo fungovat, kdyby to rozmíchal... a pak mu došlo, že k večeři by to ten sejra stejně nestihl

Zase obědvám v poklusu v kanclu. Dojím, naposled olíznu lžíci a hodím ji do hrnku s kafem. Vůbec nechápu proč a navíc mi to došlo až ve chvíli, kdy jsem sbíral nádobí k umytí a zjistil, že z hrnku trčí krom lžičky i polévková lžíce.

Jedu k doktorovi a říkám si, že mi mezitím ale vystydne velkej čaj s citronem, co jsem si udělala. Tak mě napadlo, že ho zatím schovám do ledničky.

no hele s tou plotýnkou...doma je nás několik spolubydlících, všichni vzděláni ve víceméně technických oborech a přesto máme ze zapínáním nesprávných plotýnek neustálé potíže. Pokoušli jsme se tomu přijít na kloub, ale marně. Přitom ty puntíky u čudlíků jsou tak jasné...

Tento tyden mam silene moc prace do skoly a uz se zacinaj objevovat errory...:)
muz: "ty jo, to uz je pul dvanacte"
Ja: "hmmmmm.... a kolik je hodin?"
muz: "pul dvanacte"
smeju se sve demenci a nasledne dam konvici na sporak a zapnu plotynku na ktere lezi prazdna spinava panvicka.

znáte google formuláře? a to magické tlačítko "souhrn odpovědí", které vystřelí elegantní grafy, procenta a výsledky ve vteřině?
no tak to jsem dneska zapomněla zmáčknout a místo toho přepočítávala výsledky růčo. jdu se zahrabat

Dneska jsem jela MHD do práce. To mě vždycky z principu prudí, protože ta trasa, ktero normálně autem ujedu za 10 minut, trvá minut 40 a je se dvěma přestupy (kde nikdy nic nenavazuje). Ten druhý přestup je na velkém dopravním uzlu (pro Brňáky: Stará Osada), odkud jezdí všechno možný do všech směrů. A já jak jezdím obvykle autem, tak moc nemám přehled, co kam jede, ale pamatuju si, že když je na autobusu Líšeň - něco, tak to jede směrem k mojí práci. Vylezla jsem na Staré osadě, vidím autobus s nápisem Líšeň - něco, vlítla jsem do něj a radovala se, jak tam tentokrát výjimečně nečekám. Chyba lávka. On to byl jediný autobus směrem na Líšeň, který nejen že nejede kolem mojí práce, ale jede jeden za uherský rok (tudíž není tak lehké vrátit se zpátky) a poprvé zastavuje asi po třech kilometrech.

Koukám na krabičku s nápisem Hotel Sacher WIEN a přišlo mi zvláštní, že je to tam napsané česky...

stal se mi jeden takovej pražáckej.
Vlezla jsem na magistrát z Jungmanovy ulice a když jsem si vyřídila, co jsem potřebovala, vyšla jsem tím zadním vchodem a ocitla jsem se na úplně cizím neznámém místě a říkám si, co je to za podivný vnitroblok, který jsem předtím v životě neviděla .... noa bylo to náměstíčko u metra Národní třída, ale zrekonstrované, se skleněnou skulpturou uprostřed a zastíněné tím vysokým novým Quadriem. Dost mi ale trvalo, než jsem se zorientovala...

Pokud si děláte kafe a zároveň čistíte zuby, vypláchněte si ústa před tím, než se toho kafe napijete.

Tak jsem zase potřeboval v práci na velkou. Na každém patře máme troje záchody, v každém ale jen jednu kabinku s mísou. Vejdu na nejbližší toaletu a samozřejmě! Kabinka zase zamčená. Jdu teda o třicet metrů vedle a zase! Zamčená kabinka. Tak jdu o patro výš a situace se opakuje. Už mi to začíná být trochu nepříjemné, a není to jen kvůli té zbytečné chůzi, jestli mi rozumíte. Vrátím se zpátky k "našim" záchodům a vida - zámeček na kabince je svisle, značíc tak, že je otevřeno. Zaberu za kliku a dveře se ani nehnou.

Takže rekapitulace: 7 let žiju v domnění, že v téhle podivné firmě lidi nedělají nic jiného, než že serou. Ani jednou za celou dobu mě nenapadlo zkusit zabrat za kliku, abych zjistil, že vodorovná ryska znamená otevřeno a svislá zamčeno. Pokaždé jsem prostě hledal tak dlouho, dokud jsem nenarazil na otevřené dveře.

To je skoro delší doba, než jakou jsem věřil na Ježíška.

ten lowend mi připomněl jeden můj zásadní error. prohlásila jsem kdysi v hospodě před hromadou lidí, že mám lowlandovej telefon. od té doby mi někteří neřeknou jinak než "lowland"