Dnes v pondělí ráno mi píše přes MSN naše IT oddělení:
"Dobrý den, pošlete mi prosím vaši adresu..."
dál ani nečtu a odpovídám: "Dobrý den. 10.99.42.247"
pak si dočítám zbytek zprávy "...domů, abychom Vám na ni mohli zaslat notebook"

Tak jsem dneska ráno vyprala a pověsila prádlo v zahradě. A pak zapla zalévání.

Heh, hledala jsem obnovený klub errorů neúspěšně od jeho smazání až doteď, takže sem evidentně patřím :D Tady jsou proto dva celkem epické errory, které tam měly úspěch a ještě si je trochu vybavuju:

Dívám se na časopisy v trafice. Na obalu nějaké Maminky je napsáno: Zabte děti! Vyrvěte jim mozky!
???
Jo aha, zabavte děti, vyrobte jim masky.

Kdysi dávno, když jsem přestupovala z jednoho vlaku na druhý, povedlo se mi vystoupit z rychlíku, zajít do podchodu, vylézt na druhé straně a nastoupit přesně do toho samého rychlíku...

CHIRURGUS: Já takhle šel z práce domů a snažil jsem se odemknout čipem přiložením ke zvonkům. Nechtělo to pípnout. A pak mi to došlo.

X: "No, a dělá pro CERMAT a..."
Já: "Počkej, neříkala jsi před chvílí, že vystudoval peďák s aprobací čeština - dějepis? Vždyť CERMAT se zabývá fyzikou..."
X na mě koukala jako na vola. Pět minut jsem jí vysvětlovala, že přece urychlovač ve Švýcarsku a vůbec... A pak mi došlo, že celou dobu myslím na CERN. Jestli mě tam nevezmou, budu to dávat za vinu tomuhle dlouhotrvajícímu erroru. Kdyby to aspoň bylo jen jednou...

varim si kafe, zalejvam to mlikem a rikam si, jak se to krasne barvi, to je divny, ze sem si nikdy nevsimla, ze je to tak pekne videt.. jo aha, ja to leju do ty nedopity stavy..

Vyrážím ven. Strkám klíč do zámku a zamykám a druhou rukou si zděšeně prohmatávám kapsu, protože jsem se zrovna zabouchla venku, nemám v kapse klíče a mobil jsem nechala na stole.

Gril na dřevěné uhlí Burnbaby v letáku Makro se ukázal po druhém přečtení pouhým nudným grilem značky Burnaby.

Části a součásti vzduchových čerpadel nebo vývěv, kompresorů a ventilátorů na vzduch nebo jiný plyn a ventilačních nebo recirkulačních odsávačů s vibrátorem...(ventilátorem)

Takhle po ránu...

Ráno jdu do sámošky koupit mimo jiné mrkev pro našeho sedmiměsíčního kluka. Mrkev (a vůbec všechnu zeleninu) mají ohavnou, nekoupím ji. S povzdechem lovím z mrazáku poslední kousky použitelné zeleniny, vařím mu (a všem ostatním) oběd. Odpoledne jdeme s dětmi do knihovny, cestou se stavím ve vyhlášeném obchodu se zeleninou. Spokojeně nakoupím hromadu krásného ovoce a zeleniny. Doma si uvědomím, že tu mrkev jsem nekoupila.
Až po notné dávce hudrání na vlastní blbost mi dojde, že mrkev, kterou celou tu dobu potřebuju, si pěstuju na záhonku u domu. A už je ke sklizni.

Hezkou chvíli jsem propadala splínu, že jsem na stará kolena přestala rozumět slovenštině.
Pak mi došlo, že to rádio, co poslouchám, je polské...

ADD: A to kdybys věděla, že já mám recept na bublaninu, u kterého se prostě suroviny v libovolném pořadí nahází do mísy a smíchají, bez šlehání čehokoliv... :o)

Vyrabim drevene prkenko do kuchyne. Kombinace buku a orechu a je to darek pro mati k narozeninam. Finisuji olejovym balzamem - smes 3 oleju a z toho jeden je pomerancovy. Vcelku dobre rozpoustedlo.
Beru si stare pouzite rukavice, ktere jsem mela na strikani. Troska barvy tam byla, ale jinak pouzitelne. Tak si tak natiram, vsechno v pohode. Obratim prkenko a malem se mnou sekne. Pomerancovy olej mi rozpustil starou barvu na tech rukavicich a vsechen ten cerveny barevny hnus z rukavic se mi vpil do nekolika otisku prstu. Fakt velka nadhera na tom svetlem buku.

Takze dneska jsem si zopakla brouseni...

Ne, dát si zapálený cigáro do kapsy a snažit se potom kouřit zapalovač není vážně nejlepší nápad....alespoň ne po ránu.

Dneska sem zapomněl, že existuje říjen.

Zjišťuju ve fóru o pečení, jestli neexistuje nějaký recept na bublaninu, kde se nešlehají bílky a žloutky zvlášť, protože potřebuju co nejsnazší a nejrychlejší postup. Recept, kde se šlehají celá vejce dohromady, seženu. Opíšu si to na papírek, dojdu do kuchyně, vyndám vejce z lednice... a něco se mi v hlavě poplete, z bublaniny jsem u kynutého, takže najdu malou zavírací skleničku, pečlivě ji vymyju, aby šly bílky v ní skladované později dobře našlehat, pečlivě odděluju blíky od žloutků, bílky přelévám do skelničky... pak se orosím, přeleju bílky do mísy ke žloutkům, pečlivě vymyju skleničku a jásám, jak jsem si ten život usnadnila.

ZUZKAOU: JAK KDYBYCH TO NEČET!!!

Včera bylo 35 st. Zapínala jsem myčku a volila program na se studenou vodou, aby tomu nádobí nebylo horko.

Tyhle papričky vlastně moc nepálej, si ty ruce jen opláchnu, nebudu se crcat s olejem, nejsem blbá, si to nestrčím někam kde by to pak bolelo.

...

Jsem.