Nesu v jedné ruce zlaté naušnice, v druhé kelímek od jogurtu.
Co jsem se pokusila vyhodit? [facepalm]

Zastavil sem u přechodu pro chodce a několik dlouhých vteřin sem čekal, jestli se reklamní poutač ve tvaru zmrzliny nerozhodne přejít.

Dělám screenshot obrazovky a vtom si všimnu, že mi po monitoru leze moucha. "Neee," říkám si, "já nechci mít mouchu na screenshotu!"

Ráno mi muž řekl, že mi sluší ta sukně, co mám na sobě. A aby mi slušela dostatečně intenzivně, tak v ní dneska strávím celý pracovní den, protože ty pracovní kalhoty, co jsem si speciálně na dnešek vyprala a připravila, zůstaly doma na křesle.

Koukám na předmět e-mailu Faktura po splatnosti a divím se, proč jsem to napsala bez diakritiky…

mám nějakej úrodnej tejden: mám na plotně už půl hodiny dýňovou polívku a divím se, že se pořád nevaří. To bych ale musela zapálit ten hořák pod hrncem a ne hned vedle, že jo.

"Musím si odlíčit obličej!" (už to že mě to napadlo ve tři odpoledne mohlo být nápadné)

Jdu do koupelny, vezmu jeden tamponek a namočím ho pod proudem studené vody.

"Wtf? No dobrá, tak se tím alespoň otřu. Hahaha - voda vážně nefugnuje, nejsou na tom žádné zbytky líčidel!"

Další tamponky už normálně nasáknu odličovadlem a jmu se čistit oči a zbytek obličeje. Ale ani na nich nic není.

Aha - já se ráno nemalovala...

Stojíme s mužem v kuchyni a najednou začne strašněj kravál. Zní to, jako kdyby se před barákem hroutila hora. Vyděšeně na sebe zíráme a nechápem. Venku to vypadá klidně a letně. Ale ten hroznej zvuk nepřestává, pobíháme zmateně okolo vyplašený jako fretky. Zbláznila se myčka, digestoř? Nakonec se mi zdá, že ty strašný zvuky vydává náš odpadkovej koš...oh wait, pod tou skříňkou máme štěrbinu vestavěného vysavače, do které někdo z nás omylem kopnul.

Dnes v pondělí ráno mi píše přes MSN naše IT oddělení:
"Dobrý den, pošlete mi prosím vaši adresu..."
dál ani nečtu a odpovídám: "Dobrý den. 10.99.42.247"
pak si dočítám zbytek zprávy "...domů, abychom Vám na ni mohli zaslat notebook"

Tak jsem dneska ráno vyprala a pověsila prádlo v zahradě. A pak zapla zalévání.

Heh, hledala jsem obnovený klub errorů neúspěšně od jeho smazání až doteď, takže sem evidentně patřím :D Tady jsou proto dva celkem epické errory, které tam měly úspěch a ještě si je trochu vybavuju:

Dívám se na časopisy v trafice. Na obalu nějaké Maminky je napsáno: Zabte děti! Vyrvěte jim mozky!
???
Jo aha, zabavte děti, vyrobte jim masky.

Kdysi dávno, když jsem přestupovala z jednoho vlaku na druhý, povedlo se mi vystoupit z rychlíku, zajít do podchodu, vylézt na druhé straně a nastoupit přesně do toho samého rychlíku...

CHIRURGUS: Já takhle šel z práce domů a snažil jsem se odemknout čipem přiložením ke zvonkům. Nechtělo to pípnout. A pak mi to došlo.

X: "No, a dělá pro CERMAT a..."
Já: "Počkej, neříkala jsi před chvílí, že vystudoval peďák s aprobací čeština - dějepis? Vždyť CERMAT se zabývá fyzikou..."
X na mě koukala jako na vola. Pět minut jsem jí vysvětlovala, že přece urychlovač ve Švýcarsku a vůbec... A pak mi došlo, že celou dobu myslím na CERN. Jestli mě tam nevezmou, budu to dávat za vinu tomuhle dlouhotrvajícímu erroru. Kdyby to aspoň bylo jen jednou...

varim si kafe, zalejvam to mlikem a rikam si, jak se to krasne barvi, to je divny, ze sem si nikdy nevsimla, ze je to tak pekne videt.. jo aha, ja to leju do ty nedopity stavy..

Vyrážím ven. Strkám klíč do zámku a zamykám a druhou rukou si zděšeně prohmatávám kapsu, protože jsem se zrovna zabouchla venku, nemám v kapse klíče a mobil jsem nechala na stole.

Gril na dřevěné uhlí Burnbaby v letáku Makro se ukázal po druhém přečtení pouhým nudným grilem značky Burnaby.

Části a součásti vzduchových čerpadel nebo vývěv, kompresorů a ventilátorů na vzduch nebo jiný plyn a ventilačních nebo recirkulačních odsávačů s vibrátorem...(ventilátorem)

Takhle po ránu...

Ráno jdu do sámošky koupit mimo jiné mrkev pro našeho sedmiměsíčního kluka. Mrkev (a vůbec všechnu zeleninu) mají ohavnou, nekoupím ji. S povzdechem lovím z mrazáku poslední kousky použitelné zeleniny, vařím mu (a všem ostatním) oběd. Odpoledne jdeme s dětmi do knihovny, cestou se stavím ve vyhlášeném obchodu se zeleninou. Spokojeně nakoupím hromadu krásného ovoce a zeleniny. Doma si uvědomím, že tu mrkev jsem nekoupila.
Až po notné dávce hudrání na vlastní blbost mi dojde, že mrkev, kterou celou tu dobu potřebuju, si pěstuju na záhonku u domu. A už je ke sklizni.

Hezkou chvíli jsem propadala splínu, že jsem na stará kolena přestala rozumět slovenštině.
Pak mi došlo, že to rádio, co poslouchám, je polské...