SALAMAN: Takhle si, nevím proč, pletu Vypich a Újezd

CRAATCHA: Já si téměř vždy spletu Mírák a Jiřák, vůbec nechápu proč.

S kamarady jsme se meli sejit na Jezuitske. Jeden dosel na Josefskou, ja na Jakubskou.

Prave jsem v tramvaji c. 10, lehce ovinena, cetla na ukazateli Nazi hrbitovy. Something went terribly wrong :-D

Včera v parku sháněl kamarád vývrtku na víno...aby si otevřel flašku...se šroubovacím uzávěrem...

Dneska jsem si zkoušela v krámu takovej pěknej klobouk. Bohužel patřil nějaké cizí paní...

Míchám vajíčka. Míchám vajíčka. Po pěti minutách zapínám hořák a jde to o poznání rychleji.

Dneska zase problem s ceskou postou. Nechavam si posilat rostlinky exotickych kytek a postak je tradicne nedorucil, sklad ztratil a dneska se to "naslo" v desivym stavu. Uplne zoufala po stopadesate zadavam reklamaci, pak rozdychavam, pak potrebuju neco sladkeho... a pani zmrzlinarku naproti posty poprosim o jednu "velkou vytocenou cokoladovou".
Smala se, ze na proti posty by to vlastne mohl byt dobry marketingovy tah.

Jdu věšet prádlo. Přijdu ke šňůrám a hádejte, copak jsem zapomněla?

Do jedne nasi pracovni aplikace se musi zadavat klicove slovo - odpoved na otazku, jaky je dnes mesic.
Nevim proc uz jsem dnes ctyrykrat napsala "prosinec". Asi z toho vedra blbnu.

LUCIASHECK: zrovna jsem chtěla napsat, že se musím zeptat našich sedmi koček :)
ale občas jim vyhrožuju, že jim pořídím psa.

MAR_TINA: to je jasny znameni, ze by sis psa mela poridit :)

Nakupuju, zčistajasna ve mě hrkne: "Dneska je dvacátýho! Máma měla narozeniny patnáctýho! Já na to zapomněla!! A přitom jsme u našich teď byli!!!" Začnu zmateně pobíhat po obchodu a vymýšlím vhodný dárek, hledám telefon, abych pochybení napravila...
... počkat...
... je červen, Mamka má narozeniny 15. května a letos ode mě dostala bujnou oranžovou orchidej, ze které měla nefalšovanou radost, od dětí oslintané pusinky....
Všechno v cajku! Uf.

Obvykle obcerstveni na akce moc nedelam.... vlastne to ted delam poprve. Tak co, tak otevru kosik.cz, naboucham tam nejake ovoce, koblihy, je horko ze, tak deset mineralek a deset krabic dzusu, odklepnu a mnu si ruce, jak jsem na to vyzrala.
Prijel chlapik, vsechno vynesl, pohoda... akorat ze k deseti mineralkam mam deset detskych piticek s tou zahnutou slankou. Tesim se na vyrazy zakazniku, az jim je budu rozdavat.

Nasypat si po ránu kafe do jogurtu místo to hrníčku stojícího vedle, taky není nic moc. Akorát nevím, jestli mám považovat za štěstí, že byl ještě zavřenej.

Kdysi jsem jela do Rychnova. V tom mi volal dedecek, co delam, tak jsem mu hezky povypravela, co tam budu delat. A ouha - dedecek me zarazil se slovy: "a nevykladala jsi, ze pojedes do Roznova?" V tu chvili jsem fakt nevedela, kam ze to mam jet. (Byl to Rychnov, nastesti)

Jela jsem autem kamsi do Podještědí, udělala kus práce, šla se projít do luk a lesů a pak se po silničkách vracela autem zpět. Pěkně tam bylo.
Najednou, asi po 10 km ve mně zatrnulo, podívala jsem se na sedačku spolujezdce a začla brzdit. Dostala jsem strach, že jsem tam v lese u Ploučnice zapomněla psa.

------------------
Nemáme psa. Neměli jsme psa. Poslední pes mojí rodiny zemřel před 15 lety a byl to ratlík, který neopustil zahradu a neuměl na vodítku.


Existuje nějaká psychiatrická pohotovost, kterou si lze zavolat i do lesa?

Krájim si zeleninu do leča. Cibule se smaží, krájim papriku a když je pěkně na kostičky tak zvednu prkýnko a celý to s úsměvem shrnu nožem do odpadkovýho koše. Došlo mi to až když jsem položil prkýnko.

Předevčírem mi upadl mobil, vypadla i baterka, i nastavila jsem si datum a čas manuálně.

Střih, den poté. Po líném ránu se spícími dětmi jsem se podívala na mobil a zjistila, že ukazuje 7:59. Vyvolala jsem doma totální paniku a davové šílenství, vytahala nemilosrdně z postelí všechny dosud sladce spící děti, vylála muži (školkařku má vypravovat on), obdržela od něj kajícnou omluvu, že si zřejmě špatně nastavil budík a pak už na hodiny nekoukal. A uprostřed čilého kříšení zombíků a jejich cpaní snídaní, chaotického shánění oblečení apod. se muž náhle zastavil, dlouze se zadíval na nástěnné hodiny a pravil: "Proč ty hodiny ukazujou sedm?"

Protože půl páté není 17:30.