Levicoví pstruzi... (ledovcoví)

to je fakt konec...
Pondělí: v diáři mám tajemnou poznámku NV - nikdo se mi celý den neozval, tak to asi nebylo důležitý
Úterý: popletu místo schůzky a čekám v Novém Městě místo v kanceláři
Středa: jdu na schůzku, která se ale koná až příští týden a ve zcela jiný čas
prosím tenhle týden mě očekávajte na nečekaných místech v nečekané hodiny a naopak neočekávejte, že přijdu tam, kde mě čekáte. (možná to souvisí s tím seriálem DARK o cestování časem, kterej teď sleduju?? ale muž tvrdí, že to je jen počínající demence)

„Vyrábějí se hlavně z dubu a ti, kteří chtějí designovku a nevadí jim vyšší cena, je můžou mít s modřinou.“

Cože??!! Jo, ahá…

“Zboží tam bude v 19.10, je 17.39, cesta je na dvacet minut, to je akorát...” řekl si mozek a poslal mě do Alzy hodinku si posedět.

vyplňuju při platbě na netu číslo karty... milionkrát jsem vyplňovala číslo karty, znám ho dokonce už i nazpaměť, takže suverénně ruce na klávesnici a začnu popaměti psát... rodný číslo?!

MAR_TINA: předpokládám že další číslo bylo 58?

čísluju si řádky v diáři. 1, 2, 7 ...

Ragů z hlíny.

Co na obed? V mrazaku je jeste platek lososa, to bude ok. Davam dopoledne lososa na topeni, at povoli, v poledne prijdu, losos rozmrazeny, super, presne tak jsem to zamyslela, vrazim ho zpatky do mrazaku a jdu pracovat dal.
Ve dve odpoledne jsem si uvedomila, ze jsem z nejakeho zahadneho duvodu nemela obed.

Šalinkarta pro doprovod dítěte do tří let je záludná záležitost.
Dnes odpoledne jsem si s uvědomila, že jsem jela pro staršího syna do školky načerno, protože mladší dceru jsem zrovna nechala doma s mužem. No ale je to jedna zastávka, to by byla blbá náhoda, kdyby něco. Večer jsem se zděsila znovu, už v autobusu. Tentokrát ale máme před sebou nějakých 10 zastávek, to riskovat nebudu. Jala jsem se honem naklikávat SMS jízdenku. Že se mi na tom telefonu píše ale blbě, pořádně na ten displej nevidím...nevidím na něj přes to dítě do tří let, které mám už zase na břiše v nosítku.

čtu si místní drbnu a hle - článek s nadpisem "Vraždění rodičů předškoláků".

Ehm, tedy vlastně "Vážení rodiče předškoláků".

Čtu takhle opakovaně výraz USB-C a pořád přemýšlím, co znamená ten smajlík naštvaného pána v brýlích, až mi konečně dojde, že to fakt žádný smajl není, nýbrž prostě jenom písmena a znaky.

Neni tady někde auditko s potenciálníma názvama kapel? Želé hoří plamenem je dobrej punk.

TAPINA: Přečetl jsem "To dortové želé nechce chladnout jednoduše proto, že pořád hoří plamenem," podivil jsem se tomu, co je to za recept, pak chladnokrevnosti pisatelky, které nepřijde divné, že dortové želé pořád ještě hoří, a pak jsem si to přečetl ještě jednou a pořádně.

Měl bych přestat číst diskuzi Spolek přátel mistra Babici.