Kamarádka mi doporučila ječnou mouku, že jsou z ní prý výborné buchty, zdravější, dokonce ani manžel si nestěžuje. Ok, zkusím ječnou mouku, za to nic nedám...
Jenže u nás obvykle tyhle věci nebývají, takže jsem si ji musela v jednom bio-eko obchodě objednat. Jedu přes půl města, abych zjistila, že mi vypadlo, jakou že to mouku vlastně chci. Když jsem paní říkala "...takovou tu z toho obilí, co normálně žerou koně, minulý týden jsem ji objednávala", koukala na mě shovívavě, trochu jako na dementa. Proso..ne...oves...ne....obrok...tak o obrokové mouce jsem fakt neslyšela.... no nakonec jsme se k tomu ječmeni dostaly.
Splavená dorazím domů, mám borůvky, bude buchta. A když zadělávám těsto, prohodím naopak metličky (za celý život se mi to nestalo!!) a rozhodím těsto po celé kuchyni. Než mi to došlo, hnětala jsem tak dlouho, až se začalo kouřit z mixéru. No nic, potřebuju nový - odložím ho bezmyšlenkovitě do skříňky a jdu teda dodělat tu buchtu.
Buchta je skvělá! Výborná! Rozhodně to stálo za to plahočit se přes půl města, znemožnit se v obchodě, zajebat si kuchyň a spálit mixér..... moment.... vtrhnu do kuchyně, je to tak! Ječná mouka sedí netknutá na lince, jakýmsi naprostým automatem jsem udělala úplně normální pšeničné těsto.
Kecnu na zadek a brečím. Muž mě chlácholí - nevadí, ječnou uděláš příště. Neudělám. Shořel mi mixér.
Ježišmarjá mixér!
Otevřu skříňku, ta zevnitř celá očouzená, ostatní věci vtavené do plastu mixéru a celá ta hmota přilepená ke skříňce.
Zkurvená ječná mouka!