Jdu kolem lékárny a čtu na ceduli: "Don´t get a flu. Get a job". Divná motivace, říkám si, než přijdu na to, že je to "jab"

Dnešní reklama na jakýsi novinový článek "Začínáme s čoboly." Jako vážně? Aha, "Začínáme s coboty." (Prý robotičtí kolegové...hm. Za mejch mladejch byly rozdíly mezi skripty a Slováky typograficky výraznější.)

GURBON: Vydržel jsem dvě minuty, dál jsem neměl trpělivost. Kdo vyhrál?
:-)

V zahlavi jednoho auditka jsem asi 3 minuty koukal na tohle a cekal kdo vyhraje :D

Myslím, že tenhle už letos nepřekonám! Byla jsem dnes na manikúře, zákaznice po mně se omluvila, že dorazí později. Hanu vymyslela, že čas využije úpravou mého obočí. Dneska jsem to v plánu neměla, ale proč ne. Pustila se do práce, povídaly jsme si, smály se, probraly kde co. Pak mi zazvonil telefon, Hanu pravila, že už má hotovo, s barvou mohu i sedět. Pak dorazila zákaznice, rozloučily jsme se a já si šla po svých. Navštívila jsem snad každý krám v okolí, akorát v lékárně jsem nebyla. Všichni se na mě usmívali a byli laskaví. Potkala jsem sexy souseda z posledního patra a paní učitelku z MŠ. Doma jsem zjistila, že jsme tu barvu z obočí nesundaly! Takže ty hokejky místo obočí tam budu mít do Vánoc nejmíň, ale to bych řekla, že je ten nejmenší problém.

Titulek na idnesu: „Ledecká komplikuje dopravu.“
Proč, proboha??!
Ehm… ledovka.

Jít koupit jen kávu, aby se vám vešla do batohu, a nějakým způsobem vylézt z obchodu s přetékající další taškou plnou jídla je ještě celkem v pohodě, když nezapomenete, že jste přijeli na kole. Cesta domů byla dlouhá.

po cestě ze školy jsem zastavila u školky, a v družném hovoru s dětmi se odepínám, že půjdu dovnitř.
Najednou se zezadu ptá Kačenka "A co tu budeš dělat, mami?"
"No přeci vyzvedávat tě, myšičko!"
A pak mi došlo, že to kolečko škola-školka dnes jedu obráceně :-)

ETERNITY: Ten hrnec mi připoměl jeden fail, který mi vyprávěla známá, co pracovala v IKEA - na reklamace přilít vzteklej chlap a začal hudrovat, že mu na skladě dali blbý dvířka k lince. Sobota, ikea narvaná, strávil tu celý dopoledne, pak na sklad a přes celý město domů... a tam zjistil, že mu dali špatnou barvu. jí už začalo docházet, odkud vítr vane, tak se ho zeptala, jakou že barvu mu to dali. Modrou! takovou hnusnou vyblitou, přitom má v papírech i plánovači bílou.
Tady jí to bylo jasný, vzala jednu z těch jeho krabic, vyndala dvířka a potichu řekla: "chcete vidět kouzlo?" a pomalinku začala sloupávat tu bleděmodrou ochrannou fólii z čistě bílejch dvířek. Chlap tam sebou málem švihnul a když se začal omlouvat, tak ho jen utěšila tím, že je ten týden už třetí, komu dodali modrou linku.

PISKVOR: fail fitler!

Dva dny za sebou, dva errory. Mozek potřebuje dovolenou:

1. Jedu za kamarádkou, co bydlí u Brna, a protože má v Brně různě rozhozené děti po školkách/školách, nabídnu jí, že je vyzvednu (stejně jedu přes Brno), autosedaček je v autě dost a ona alespoň nemusí organizovat manžela.
Ok. Takže úspěšně naberu tři zvířata ve věku 3 - 12 let a začnu okamžitě litovat. Bordel všude, děcka si skáčou po hlavě, nejmladší vytrvale kope do opěrky mého zánovního, dosud neokopaného BMW, nejstarší se furt přes řev prostředního dožaduje vysvětlení, co která kontrolka znamená a jak to funguje. Vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě, před náma tradiční páteční kolona. Už ani nepočítám, kolikrát jsem slyšela "už tam budem?" a suverénně jsem prostřední pochválila trojky, aniž by mi došlo, že jde o známky z občanky. Nevadí. Za hodinu a nějaké drobné se skutečně s vypadanými vlasy a popraskanou sklovinou vyloudám z Brna, načež zvoní telefon. Ok, už se i máma bude ptát, jestli "už tam budem!"
Naprosto zmožená svým výkonem jen přijmu hovor a aniž bych čekala na Ahoj, hlásím "Už jsme za Tišnovem!".
A ticho. Dokonalé ticho. Kdyby mohlo být v jedoucím autě takové ticho, že slyšíš spadnout špendlík, v tu chvíli by tam bylo. A v tom nastalém tichu si s hrůzou uvědomím, že už jsem přece byla u kamarádky dvakrát. DVAKRÁT od doby, co se přestěhovali z baráku 30 km severně od Brna do baráku, který je 30 km jižně!!
Neupozornila mě jediná z bestií na zadním sedadle. Ani ten nejstarší!

2. Byt, který pronajímám. Snažím se všechno stihnout, klientovi je tam třeba zařídit slušné nové nádobí. Vyzvedávám nádobí v obchodě XY a jedu hodit na byt. Samozřejmě zase doprava, kolony, peklo... standard. Na bytě vybalím krabici, mrsknu s hrncem na indukci, nefunguje! Koukám na krabici, jsem tak blbá, že bych nekoupila správné hrnce? Nejsem, na krabici je napsáno indukce ready. Tak hrnce zpátky do krabice a hurá do provozu. Reklamace. Uřícená vtrhnu do prodejny a začnu hudrovat. Prodavač si mou litanii vklidu poslechne, pokýve hlavou, přijme krabici a chystá se mi vydat stejnou. "To nemyslíte vážně? Myslíte, že hrnce z jedné krabice fungovat nebudou a druhé jo?" Prodavač pokrčil rameny a s naprostým klidem mi sdělil, že v krabici, kterou mi právě dává, jsou hrnce, které byly vystaveny na prodejně. Nemají už tedy zespoda nalepenou tu igelitovou fólii.
Ok, hodil mi záchraný kruh, nemusela jsem ze sebe udělat úplného debila, ale... tadá! Já nevynechám žádnou příležitost.

"Iatrogenní" v medicíně neznamená, že to způsobily játra, ale stejně je to to první, co mě napadne pokaždé, když tenhle výraz slyším.

"I starý dobrý VLC má něco jako Motion Detect Hitler"...a to pomůže se sýkorkama jak? Kromě toho...! Jo aha, "Filter."

Jo a taky bych asi klientovi neměla při snaze o lokalizaci říkat "Myslíte, jak jsme našli v sobotu odpoledne tu mrtvolu?". Naštěstí mě hned po "myslíte" přerušil a já to dokázala přeformulovat "Takže mezi Viktorkou a VŠE?". Uf.

Jsem zvědavá, co bude dál.

Od minulého čtvrtka probíhá LARP Pražská hlídka. Tradičně se na štábu frakce, za kterou hraju, chlastá ruská vodka na ruský způsob, tedy s uzeným a okurčičkami a čalamádou a podobně. Čas od času se prostě někdo zvedne, v kuchyni naleje kotel panáků, naloží na tácek tyhlety dobroty a rozdá vodku.

Po čtyřech dnech hraní jsem v práci.

Takže jsem dopoledne naprosto suverénně vstala, došla do kuchyňky, že udělám vodku a roznesu ji po dispečinku. Panáky nikde, tak že nejdřív vyndám vodku. Otevřu ledničku, tam nic. Až když jsem došla zpět na dispečink a na místě, kde jsem čekala šéfa naší frakce, seděl můj reálný šéf, došlo mi, že něco není správně.

Pročítám auditko Cukrárna a čtu: "Pečete péřové bundy sami doma, nebo…" Počkat, cože? Aha, v Cukrárně jsem skončila a přešla do Outdooru… A ne pečete, ale perete.

QUANTI: Nikdy nezapomenu na akrobatickou akci naší korpulentnější kamarádky v naší staré koupelně, kde bylo mezi pračkou a umyvadlem místo tak akorát na jednoho stojícího člověka. Chtěla se předklonit k umyvadlu, ale zapomněla, že tam máme tu pračku, kterou tam ona nemá, takže do ní mocně narazila zadkem, odrazila se dopředu a přistála čelem v baterii :o)

a takový to, že si chcete vypláchnout pusu a vyšťouchnete si oko o páku baterie...?!

"Pája-san je taky dost agresivní..." cože? "...dřevina-" COŽE? Aha, žádnej Pája: pajasan.