ELIS: Já jo. Dítě nemám.

SARGO: ELLIE: A taky na ulici řvete: "Míchačka!" (...bagr, letadlo...), i když jdete samy?

PAKOBYLKA_: *pri vymyvani sitka

Tak jsem dneska trpelive cekala, az se mi naplni sitko na caj, abych mohla vodu vylit!

SARGO: Pohupování "aby miminko v nosítku hezky spalo" je taky dobrý, hlavně když tvoje osmiletý a čtyřletý miminka kolem drandí na koloběžkách nebo tak...

SARGO: jj, uhoupávat mlíko a chleba v nákupním vozíku...

MARI:
SARGO:
Žabařky;) Já dokonce při krmení otvírám pusu! Kdyby se tak ovšem nekrmil zrovna náš country manager na firemní večeři!

MARI: Přešlapování při stání na místě aka "popojíždím s kočárkem" mě občas chytá dodnes, mladšímu je sedm. Pohupování přešlo naštěstí trochu dřív. Děsný tohleto. :-D

Přistihla jsem se, že se "kolíbám" s telefonem v ruce ze strany na stranu, jako bych uspávala dvoutýdenního synka... Ale synek už spinká ve své postýlce.

MARTA_KLOFACOVA: Tady je chyb víc, jednak dát klec vedle topení a za druhý taky vypínat topení, když lidi odejdou, ale někdo živej zůstává doma. Ale ani jedna za chyba není klec.

MARTA_KLOFACOVA: Zatímco když si v otevřeném prostoru nablije do pelechu... tak nad tím chvilku stojí a pak si tam stejně lehne, dyť je to nakonec pelech.

V neděli sem po chvíli hledání dospěl k názoru, že sem asi ztratil snubák. Ok, řikám si, aspoň sem ho neztratil jako první... No, neztratil sem ho vůbec, ale udělal sem si z něj stojánek na kaštan, kterej se mi válí na stole.

Ok, pokus o domaci pohodu, level dva. Pernicky jsem sice do trouby zvladla dat, ale error nastal jinde. Cela utahana a hladova jsem po peceni rozhodla, ze nejlepsi obed bude vylit zbytek naslehanych vajicek, kterymi jsem potirala pernicky, na panvicku, osolit, opeprit, sezrat.
Akorat mi nedoslo, ze jsem je vyslehala s rumem.
Byla to fakt divna vajecina.

prave jsem si dala napustit vanu,pri kontrole,kolik je tam uz vody me dost prekvapilo,ze ne moc. jak by taky mohlo bejt,kdyz jsem ji nezaspuntovala.

Tak už je to pár týdnů vychladlý, tak už se tak moc nestydím a můžu se vám pochlubit: oba s mužem pracujeme z velké části z domova, což má tu výhodu, že na to můžeme vlítnout, kdy se nám zachce. Když jsme si takhle vyšetřili chvilku po obědě, tak jsem najednou s hrůzou zjistila, že jsem zapomněla na pracovní schůzku v jedné škole. Volám panu řediteli, že se strašně omlouvám, že jsem na schůzku zapomněla a že už jedu. Hodím telefon na stůl oblíkám se a přes celej barák volám spokojeně na muže: "no ale aspoň jsme si stihli vrznout, viď?" A pak znejistím a kouknu na telefon. No nebylo to pověšený, no....