MAR_TINA: Tak já budu stát opodál a rovnou si upukám pukance, ne?

A jinak... Proč neteče teplá? No, otočím ještě trochu k tomu červenému kohout... Aha, ani když vytočím modrej kohoutek úplně nadoraz směrem k červenýmu, tak teplá téct nebude, protože se pouští červeným, na který jsem ani nesáhla.

ETERNITY: s mojí a tvojí nehodovostí si dáme rande u požární stanice

MAR_TINA: pozvu te na jecnou buchtu a zapalim prskavky:)

ETERNITY: tebe bych chtěla někdy potkat :)

Poměrně často u bezkontaktního bankomatu čekám až mi vrátí kartu

Dva dny, dvakrat jsem se znemoznila:
Den prvni: zapojuju televizi (nikdy jsem televizi nemela, ale co bych pro muze na narozeniny neudelala). Programy nelze naladit, amatersky usuzuji, ze chybi antena. Chytnu neco, co uz mame asi dva roky ve skrini, a vubec mi neprijde divny, ze to pasuje zrovna do USB. Nic. Dojdu do datartu a rikam chlapikovi, potrebuju neco lepsiho, nez je tohle, nic na to nechytam. Jemu zacne cukat koutek... "A zapojila jste to kam?" ... zacina mi dochazet muj omyl... "Do USB. Do USB televize." ... "To je PCTV tuner. Muzu to odpoledne vykladat jako historku odpoledne na kafi?"
Den druhy: Vyklizime nahonem sklep, ktery tchyne po prodeji bytu nejak nestihla vyklidit. Veci nasbirane za 60 let. Spousta prachu, zterelych veci, autodilu, elektra, kvetinacu, veci a nabytku z domacnosti... kdyz jsme to konecne vyklidili, vypadali jsme, jak kdybychom farali. "To musime radne oslavit!" pronesu a zapaluju prskavku, ktera ne a ne po tech letech ve sklepe chytit. Chlapi na me marne snazeni chvili cumi a pak jeden zakasle... "Ehm... zapalujes... ehm... svareci drat..."

"Murder confirmation"? Ti se s tím teda nemažou...

Aha, ne: "Order confirmation."

Freude?

odchazim z prace, prijdu k vytahu, mavam cipovou kartou pred tlacitkem na privolani vytahu.. jednou, dvakrat, trikrat a porad nic. Vytah blbej, proc nejede? Jo aha, uklizim kartu do kapsy, mackam tlacitko a voila, vytah "opraven" :-) V prizemi vystoupim z vytahu, dojdu k turniketu, vytahnu klice od bytu, prilozim klic ke ctecce a k velkemu překvapení se nic nedeje a turniket zustava zavreny. Koukam nechapave na klic, na ctecku, zachytavam pobaveny pohled recepcni, zahanbene uklizim klice zpet do kapsy, vytahuju kartu, prikladam ke ctecce a konecne uspesne opoustim kancelar. Asi to chce dovolenou.. :-)

"Vážení cestující, o víkendu se uskuteční vědecký závod a půlmaratón." Hmm...to první zní zajímavě...jo běžecký, aha :(

Hmm, tak baterii nedobiju, ale zato si můžu hezky dofoukat kola. Nabíječka i kompresorek jsou červeno-černé, krabice je podobně velká, a ta správná teď i na druhém konci Prahy...

Sednu za volant, jedu a koukám, že přední okno je zamlžený. Stříkám na to, stírám jako blázen a nic. Furt zamlžený. Říkám si, sakra, vždyť se teď měnily ty násady na stěrače. Až po chvíli mi došlo, že jsem si zapomněla dát na oči kvůli řízení brejle.

Vejcem korunovaný? Jo věncem!

Babiš narychlo požádal Zemana o ruku... CO? aha, o schůzku...

Twitter mi píše "právě teď trenduje hashtag #CocksForward" ...cože?! Jo #ClocksForward

TAPINA: To praktikovali Návštěvníci! "Funglnáglnový punčochy, no chápete to?"

Došla mi včera černá barva v tiskárně, tak tisknu lejstra na centrální firemní tiskárně. Ta je v kuchyňce. Víte, že můžete stát před mikrovlnnou troubou třeba věčnost a žádný papír nevytiskne?!

povedlo se mi namočit cíp utěrky do hrnce s vodou, tak jsem ji donesla ke dřezu... a pak na ni pustila vodu, aby byla pořádně mokrá a dobře se mi ždímala.

TAPINA: Chvilku jsem přemýšlela, kolik toho musíš mít, když se ti to nevejde do koše na (špinavé) prádlo. A pak mi to došlo...

Vzala jsem ve špíně náruč prádla a chystala se ho hodit do koše. Zarazil mě až fakt, že by se to tam všechno nevešlo. No, ne že by to taky nebylo řešení problému.

Mám nový auto, který má dvoupatrový kufr. Spodní patro je skvělý na dvě plný nákupní tašky, který se tam nemůžou vysypat, navíc když má spodní patro takové pěkně pasující víko.
Tak si tak přijedu domů z nákupu, otevřu kufr a v něm NIC. Nic! Nechala jsem tašky v supermarketu!
Trvalo mi to několik vteřin, ale zdály se mi zatraceně dlouhý...