Právě sem strávil pár desítek minut v Konvička, Hampl (Volfová, Černochová, Okamura, ..) a jejich nejen facebookové perly, než mi došlo, že nejsem ve Vegetě národa.

Do kuchyňky právě přišel kolega, zmáčknul tlačítko s horkou vodou, postavil tam hrnek a odešel.
Ano, u té druhé půlky předchozího postu byl taky.

Přijdu do zasedačky s mokrým hadrem v ruce:
"Éééé... když jsem zjistil, že horká voda teče z kávovaru z jiné trubičky než kafe, tak za to nemůžu, nebo jsem kokot a měl jsem to vědět?"
"Jsi kokot a měls to vědět."
"Jo, myslel jsem si to."

o minutu později znovu nakouknu do dveří:
"Pro informaci, že ta horká voda se narozdíl od kafe sama od sebe nezastaví, předpokládám platí totéž?"

#sheldoncooper

Překvapil mě rozcestník, přesněji ukazetel na koš na psí experimenty.

Muž právě teď: Já jsem si říkal, proč mám v telefonu napsáno "Volat Bohu" ... a ono to je "volat Bohunice".

Překlikávám mezi auditkem o coronaviru a o Praze 4. "Já šel rovnou v masce." Dobře, prevence se cení, ale není to přeci jen poněkud předčasné? Masopust, sakra, masopust!

Děti jsou nastydlé, a tak jsem jim ráno udělala konvici bylinkového čaje. Postavila jsem ji na prkýnku pod digestoř a nechala louhovat. Pak mě napadlo, že i udělám ještě do hrnečku ovocný čaj. Tak jsem na vedlejším hořáku ohřála vodu. Zalila jsem si čaj, sedla ke stolu a říkám si: kdyby to nebyla blbost, tak bych skoro řekla že v tom cítím mátu. Chutná to fakt pěkně divně. A je to nějaký studený. --- No aby ne, když jsem si sáček zalila tím polovychladlým bylinkovým čajem.

Třikrát jsem si všimla pohybu na monitoru, resp. v prohlížeči, jinde než jsem měla kurzor, třikrát jsem se do toho místa podívala a bezmyšlenkovitě to odmávla s logickým vysvětlením, že tam mám panel se stránkou o nystagmu. Nystagmus jsou takové ty škubavé mimovolní pohyby očí. Tohle:


Dává to smysl, že se to tam hýbe, že jo.
No pak mi došlo, že vlastně spíš teda jako že asi… nedává, tak jsem tam asi tři minuty upřeně zírala, ale žádná ikonka na okolních panelech se nepohnula. Tak jsem to pustila z hlavy, vrátila se k tomu, co jsem dělala, a vzápětí se to stalo zase. Totiž když najedu kurzorem na adresní řádek, na jeho konci, shodou okolností přímo pod panelem s nystagmem vyskočí malá šipečka na rozbalení historie…

KENJIRO: Tipuju, že to samé, co dělá Panda. :)

SKLIBA: víš, co dělá koala, když hoří les? :-)

Dělám takhle s mou malou prvňačkou domácí úkoly, čtení ve slabikáři. Čtu - KORELA HOŘÍ. Ty kráso, to je celkem drsný do slabikáře, ne? Kouknu podruhé a zjistím, že nehoří leč jmenuje se LORI. Jo. Při konzultaci s kolegyní prvňáčkomatkou zjištěno, že u nich byla zase gorila Lori

Vyfotila jsem si svou novou knihovnu. Potom jsem do ní přidala pár krabic. Pak jsem stáhla fotku do počítače, koukám na ni a říkám si, vždyť jsem tam dala ty krabice, proč se ta fotka neaktualizovala?

LOVE_DALI: Nashledanou, přijďte zas a ochutnejte speciál z naší aktuální sezonní nabídky :)

Já to párkrát v metru fakt skoro udělala. Jednou možná opravdu.

NELLAS: Mno, jak jsem kdysi dělal v McD, tak jsem se na servisu naučil jet jak fretka. A tak když jsem pak gratuloval své kamarádce k narozeninám, rozloučil jsem se s ní úplně automaticky a v kuse se slovy "měj se hezky a na shledanou"
2 veteřiny trapného ticha a pak oboustranný výbuch smíchu.. :)

LOVE_DALI: Dokud to neuděláš v metru, tak je to slabota.

LUCYA: tohle jeste jde. onehda jsem jel vejtahem a s lidma jsem se rozlocil stylem "dekuju, nashledanou.."

Píšu spíš pracovní maily než telefonuju a je to poznat: v pátek se mi podařilo zakončit pracovní telefonát slovy: Tak domluveno, děkuji, Lucie.

KAMPA: Trochu jako můj první den v nové firmě.
Šéf: "dojdi si pro kafe, pak si tu sednem v zasedačce, já skočím pro tvýho kolegu ještě a řekneme si, co a jak."
Já : *leze s kafem do nesprávný zasedačky; jeden tam už sedí* "Čau, já jsem PISKVOR, takže teď teda budeme dělat spolu."
Nejvyšší šéf a majitel: "Čau, no, tak nějak to bude :D"