Šla jsem na procházku, krásný slunný den. Funím si to do kopečka a nadávám, že se mi přes roušku mlží brýle. Za chvíli mi dojde, že je nemám na nose. Tak vedu dlouhý vnitřní monolog na téma, že už jsem úplně zblblá, že všechno to stěžování lidí na mlžení brýlí s rouškou je určitě jen vsugerovaný, iluninátský spiknutí a tak...
Tak o dvacet minut později mi dojde, že nějak dobře vidím a brýle jsem celou tu dobu skutečně měla na sobě. Tak žádný spiknutí (nebo jen o to víc rafinovaný?)