Dávám sem jeden error, co jsem sem kdysi dávno dával, ale už je smazaný, tak si dovolím repostovat... posuďte sami, zda za to stojí.
Kdysi jsem se účastnil airsoftového larpu, kde jsme hráli roli Irské republikánské armády. K hraní jsme se postavili skutečně zodpovědně - jakmile jsme dorazili do Milovic (tehdy opuštěné městečko po ruské okupační armádě), tak jsme obsadili jeden barák, prohlásili ho za hospodu a rozjeli chlastačku.
(tady je ta část, kterou si nepamatuju)
V noci jsem se vzbudil a chtělo se mi na záchod. Tak jsem se pracně ztopořil do svislé polohy a vydal se k rozmazané světlé skvrně, ve které jsem tušil dveře.
Jak jsem se blížil k oné skvrně, její obrysy se postupně zaostřovaly a dávaly tušit, že to skutečně jsou dveře, leč zřejmě v nich stojí někdo přibližně humanoidních tvarů (lépe jsem v tom stavu opravdu nedokázal zaostřit). Tak jsem řekl "Uhni!" a lehce ho plácnul.
Víte, co udělá člověk, když do něho strčíte, že jo? Jako že si popojde krok nebo dva, aby neupadl? Nebo když už upadne, tak dá aspoň ruce před sebe, aby si nenabil držku? Tak tenhle ne. Ten prostě padl jak podťatý strom, držkou přímo do kopřiv.
"Ty vole, ten je nalitej", říkal jsem si, když jsem ho překračoval. Nicméně... dotyčný se mnou začal komunikovat, přesněji řečeno na mou adresu odrecitoval většinu anatomického a zoologického slovníku, a to zcela plynule a bez jediného zaškobrtnutí. "Hele, to ale vůbec nezní nalitě", říkám si, "tak co mu teda je?"
Záhada se rychle vysvětlila. Kamarád se vzbudil chvíli přede mnou a zachtělo se mu tam co mně, ale nechtělo se mu ven z vyhřátého spacáku. Tak vstal a ve spacáku dohopsal až na zápraží. Tam vznikl problém, protože rozepnutím spacáku by mu uteklo teplo, ale spacák měl naštěstí zip z obou stran, takže stačilo dole rozepnout padací dveře a mohl si začít ulevovat.
A v té oné chvíli, kdy ve stavu blažené nirvány ulevoval svému alkoholem zmučenému tělu, přišel zezadu nějaký debil, řekl "Uhni!" a bouchl ho do zad...