MAR_TINA: manžel mi vysvětlil, že mám otvor ve zmáčknuté tubě přiblížit k pastě, povolit a nasát. Zjevně to považuje za běžnou situaci :)

Přišlo nám do práce fakt krásný ořezávátko, na 4 průměry tužek.
Hned po vybalení jsem do něj strčila prst, au!

Je tady elektrická plotýnka, nesmím vrátit hrnec zpět na plotnu. Je tady elektrická plotýnka, nesmím...
.
.
.
.
Nepálí se tu něco?

Vstávala jsem včera nezvykle brzy a mimo jiné jsem moc zmáčkla tubu a vylezlo velké množství zubní pasty.
V rozespalosti jsem se ji pokoušela nacpat zpět.

V budově PPF jsem kdysi po tom dřevěném chodníčku málem vylezla až na stůl recepce...koukala jsem prostě po kamínkách zalitých do té pryskyřice, nebo z čeho tam tu podlahu mají. Noa teď koukám na zprávy a podle tohoto obrázku to vypadá, že jsem nebyla jediná a raději tam postavili květináče :D

Ja bych doporucovala vyndavat sluchatka driv, nez ve sprchaci. Nastesti jsem si nepustila horni sprchu, protoze jsem si nechtela namocit vlasy!

ELIZHANNAH: To takhle pracuju a abych nerušila kolegu, který zrovna telefonuje, nasadím si sluchátka. Jenže kolegu pořád slyším a slovo ze sluchátek ne. Tak přidám na volume. A pořád kolega plká a pracovní hovor nic. Tak vztekle přidávám volume a myslím si něco o bezohlednosti lidí, kteří v kanclu řvou do telefonu. A ještě na mě vrhají divné pohledy.
Samozřejmě že sluchátka nebyla zapojená do počítače, a chudák kolega se marně snažil překřičet sílící zvuk z počítače.
(Že se nezvedl a nešel na chodbu a po cestě mě nevzal po hlavě židlí, to už je jeho mozkový error.)

To takhle pracuju u počítače a nasadím si sluchátka a pak vyhodnotím, že přece jen něco (z jiné místnosti, co mě ruší při práci) slyším, a tak natáhnu ruku a přidám na volume. No, překvapivě, to, co jsem poslouchala původně bylo – nic. Prostě ticho, nezapnula jsem si žádnou hudbu. Takže volume na tom nezměnilo vůbec nic, ticho nebylo náhle tichovatější :))

Dávám sem jeden error, co jsem sem kdysi dávno dával, ale už je smazaný, tak si dovolím repostovat... posuďte sami, zda za to stojí.

Kdysi jsem se účastnil airsoftového larpu, kde jsme hráli roli Irské republikánské armády. K hraní jsme se postavili skutečně zodpovědně - jakmile jsme dorazili do Milovic (tehdy opuštěné městečko po ruské okupační armádě), tak jsme obsadili jeden barák, prohlásili ho za hospodu a rozjeli chlastačku.

(tady je ta část, kterou si nepamatuju)

V noci jsem se vzbudil a chtělo se mi na záchod. Tak jsem se pracně ztopořil do svislé polohy a vydal se k rozmazané světlé skvrně, ve které jsem tušil dveře.

Jak jsem se blížil k oné skvrně, její obrysy se postupně zaostřovaly a dávaly tušit, že to skutečně jsou dveře, leč zřejmě v nich stojí někdo přibližně humanoidních tvarů (lépe jsem v tom stavu opravdu nedokázal zaostřit). Tak jsem řekl "Uhni!" a lehce ho plácnul.

Víte, co udělá člověk, když do něho strčíte, že jo? Jako že si popojde krok nebo dva, aby neupadl? Nebo když už upadne, tak dá aspoň ruce před sebe, aby si nenabil držku? Tak tenhle ne. Ten prostě padl jak podťatý strom, držkou přímo do kopřiv.

"Ty vole, ten je nalitej", říkal jsem si, když jsem ho překračoval. Nicméně... dotyčný se mnou začal komunikovat, přesněji řečeno na mou adresu odrecitoval většinu anatomického a zoologického slovníku, a to zcela plynule a bez jediného zaškobrtnutí. "Hele, to ale vůbec nezní nalitě", říkám si, "tak co mu teda je?"

Záhada se rychle vysvětlila. Kamarád se vzbudil chvíli přede mnou a zachtělo se mu tam co mně, ale nechtělo se mu ven z vyhřátého spacáku. Tak vstal a ve spacáku dohopsal až na zápraží. Tam vznikl problém, protože rozepnutím spacáku by mu uteklo teplo, ale spacák měl naštěstí zip z obou stran, takže stačilo dole rozepnout padací dveře a mohl si začít ulevovat.

A v té oné chvíli, kdy ve stavu blažené nirvány ulevoval svému alkoholem zmučenému tělu, přišel zezadu nějaký debil, řekl "Uhni!" a bouchl ho do zad...

5. května nebyl termín na vyhotovení zakázky, ale adresa ...
No, posunu to na konec dubna, to je skoro to samý.

Celé Velikonoce trávím nad texty pro jeden křesťanský magazín, konzultuju s autory vyznění, aby se k lidem dostala ta pravá zvěst evangelia... dokonce i do kostela jsme se každý den dostali... takže velikonoční poselství mi leze i ušima. A pak si čtu zprávy a najednou se vytřeštím nad větou
"Celkově Velikonoční hodnoty je nutné brát velmi obezřetně jelikož nejsou stoprocentně reprezentativním vzorkem..."
Od kdy politici řeší křesťanské hodnoty? Zpochybňují, že celý Ježíšův život směřoval k oběti? Aha, "...přesně vypovídající o stavu epidemie a tato data je tak nutno opatrně i interpretovat." Opatrně by měli zacházet primárně s pravidly českého pravopisu. A já bych si měla dát pauzu.

Asi bych ty zprávy neměla poslouchat na půl ucha.
... náš zpravodaj z blízkého východu...
... sestavením vlády bude pověřen...

A jasně mi to v mozku sepnulo Slovensko. A říkala jsem si, jak jsou hustý, že Slovensku říkají blízký východ. No byl to Izrael, no. Těsně vedle.

"objevte svůj vlastní syfl"



.... styl...

ILIEN: chtěla jsem ti doporučit, aby ses napila z toho sítka, že minimálně tam žádné lístky nejsou...
no, taky nemám svůj den :-)

To svetle zelene, je sitko na caj, aby cajove listky nebyly všude.
To tmavě zelené kolem jsou, sakra, čajové listky všude...

Vypadla mi vcera pri uklidu z kufru Andula a ja si toho nevsimla a zavrela za sebou dvere. Dneska jsem mela malem infarkt, kdyz jsem ty dvere otevrela :-D

Andula:

"Vyšetřovatelé havárie Kellnerova vrtulníku řeší, proč byl pouze pilot mimo kabinu"

Chvíli jsem se hrozně smál, že je to dobrej aprílovej titulek. Pilot, co pilotuje zvenku.

CASTROL: můj cizojazyčný muž se jednou loučil s rodinou se slovy: my pžijedeme zase na Veselikonoce!