Stojím v prázdným bytě. Před nastěhováním tam má přijít elektrikář a já jsem si při tý příležitosti vymínila vývod nad jídelním stolem na lustr. Manžel je proti. Chvíli diskutujeme, výsledek zní "ok, jak chceš, ale změř si to sama, já zatim vezmu dítě na hřiště, už se tady nudí a dělá brajgl". V bytě není nic kromě nějakejch latí, pásma a tužky. Měřím. Zkouším, kolik místa protřebuju ode zdi ke stolu, aby se tam člověk vešel. Z latí skládám na zemi půdorys stolu, kterej přijde až za tři měsíce. Dumám, přemisťuju. Chci ten lustr přímo nad středem stolu. Asi za 40 minut mám hotovo, vítězoslavně kráčím pro tužku, abych pro elektrikáře udělala značku na stropě. Jenomže tam nedosáhnu. Nemáme tam nic, na co bych si mohla stoupnout. Kašlu na to. Manžel vyhrál.