ETERNITY: ja jsem si ji tuhle nandala, kdyz jsme sli do bazenu, tak abych ji mela pri placeni na recepci. No a protoze jsem byla lehce nervozni z prvniho verejnyho bazenu s ani ne rocni dcerou, dosla jsem v ty rousce pres satnu, sprchu, az do bazenu.... Ba ne, asi metr pred nim jsem si to uvedomila.

TAPINA: Náš pes je zvyklý.
Sestra ráda fotila psa s doplňky a teď fotí dítě s doplňky.
Oba se u toho tváří dost podobně. Nasadíš čepici/brýle, oni se tváří trochu nešťastně, nafotíš, oni vypadají jak z reklamy na daný kus oblečení, pózují na foťák pár minut nebo aspoň vteřin a pak to ze sebe rychle setřepou.
Tričko si oba nechají nasadit a nechají si ho na sobě.
Víc oblečení jsme psovi nedávali.
Pes i dítě jsou v tomhle velmi flegmatičtí a přirozeně fotogeničtí.
Dítěti je 1 rok, psovi 12 a půl roku.

MARI: Jojojo, takové to, když uděláš flašku UM, strčíš ji do malé ručičky a ozve se suché: "Špatný dítě..." Známe :)

Nebo: KAERI:

čtu: Káva ze sopky na Kanárských ostrovech v noci dorazila do moře.

byla to láva...

MARI: Normálka, já jsem se jednou pokoušela nasadit čepici psovi :o)

MUZA: hele to jsem kdysi zažila:-)

A ještě jeden. Čtyřměsíčnímu začínají růst zoubky, slintá jak bernardýn, tak mu nesu suchý slinták a koukám u toho na staršího téměř tříletého syna. Nevím proč, ale snažím se ten slinták připnout jemu. Koukal na mě hodně zmateně. :D

MARI: slysim plac, koukam na chuvicku, dite spi... Slysim zvatlani, koukam na chuvicku, dite spi... Takhle skoro kazdy vecer cca 3 tydny nechapu, jak nas to nase dite troli...
A pak zjistim, ze souseduv zbojnik podobne starej, jako ten nas, chodi spat az po 22h... A ty zvuky a plac jsou z druhe strany balkonu 🤦😁

Hledám chůvičku jak debil, slyším odněkud pláč, hledám, odkud to jde...? No nic, jdu do ložnice... a chůvičku mám zastrčenou u pasu.

Kterej inteleguan dneska chodi po meste s jednou rukou nalakovanou a druhou odlakovanou?

S rouskou na zapesti uz jsme se v uzavrenych prostorach promenovali snad vsichni... a legislativa je tak domotana, ze nas nikdo ani neupozorni.
Ja jsem takhle pozdravila naseho nejmocnejsiho generalniho v obchodaku. Fakt jsem pul dne mela cukani napsat mu mail s "ale ja fakt nejsem antirouskar" (ten uz o tom beztak ani nevedel, pokud si vubec vsiml).
V lete jsem si ji naopak zapomnela strcit do kabelky a vecer jsem mela na predlokti rousku opalenou. A nebyla jsem sama. Jen doufam, ze budu mit pravdu, kdyz reknu, ze je to jedna z tech veci, co pristi generace nepochopi.

RAHUF: there there, v patek jsem s rouskou pripravenou na zapesti dobehla v metru az k eskalatorum...

Ale hlavne se jdu priznat, ze dneska jsem na chalupe nastartovala auto a pak s pipakem v ruce premyslela, kde je ta brana (80 km odsud!)

Včera jdu pro nějaké drobnosti do večerky. Na uších sluchátka, hlava plná starostí - škola, volby v Česku, volby v Německu a tak - a až u pokladny jsem si uvědomil, že na sobě nemám respirátor.
Prosím vás, já fakt nejsem antirouškař, já jsem jen hrozně roztržitý...

Další šokující odhalení: bez ohledu na to, jak intenzivně mícháte, se instantní kafe v hrnečku nerozpustí, dokud nepřidáte také vodu.

Už tři dny se snažím vybavit si slovo a nešlo to. Prostě mi úplně vypadlo. A dneska konečně vím!
Lišejník!

Právě teď mi došlo, že archiv práce, kterou dělám od roku 2005, nemusím číslovat po letech 2005, 2006... 2021, ale stačilo 05, 06, ... 21, že tu dvacítku asi nikdy nepřelezu.

Mám to jako poslední znaky v názvy souboru nebo adresáře a o dva znaky méně by bylo fajn.

Víte, jak si můžete doma udělat ekvivalent "nekonečného kelímku" s kakaem? Ohřejte půl litru mléka a zkuste si udělat kakao do skoro litrového hrnku. Na dolití hrnku vám chybí asi tak čtvrtlitr mléka, takže mléko dejte na plotnu ohřát a než se ohřeje, upíjejte z hrnku. Dolijte hrnek. V hrnku chybí asi tak čtvrt litru mléka. Dejte na plotnu ohřát čtvrt litru mléka, a než se ohřeje...

Když jsme u těch zastávek: jízdní řády hledejte v plně probuzeném stavu, jinak se vám pomotá Sulická a Hulická, což je sice obojí v pásmu P, ale vzdaleno od sebe hodinu dvacet - a už teprv to vašemu rozespalému mozku nebude dávat smysl.

Pletu si občas některé zastávky, zvlášť když se snažím psát zprávu a do toho na mě někdo jiný mluví...
Když si domluvím sraz, kde potřebuji předat někomu jeho zapomenutý telefon, tak je docela rozdíl, u kterého nádraží je ta kavárna, kde jsme se to měli potkat... protože mu jaksi pak nemůžu zavolat, když ten telefon mám já...


Poučení pro příště: je dobré mít možnost si cestou znovu přečíst tu domluvu + mít u každého nádraží právě jednu oblíbenou kavárnu.
Aneb našli jsme se, ale asi půl hodiny jsem byla velmi nervózní.

TRISSIE: znám takové lidi. Prostě se zamyslí a nechají tělo pokračovat v činnosti...