DEADSLUT: Před lety, ještě na vejšce, jsem pravidelně cestou do školy četl knížky na kindlu. Když jsem o zkouškovým vyměnil kindla za skripta a výpisky, tak jsem standardně ťukal na hranu stránky a vztekal se, že jen ten krám rozbitej.

DEADSLUT: jj to ja papirovej text chci casto scrollovat

Nějak jsem poslední dobou četla spíš z kindlu. Dneska jedu tramvají, zahledim se z okýnka, a následně tu papírovou knihu automaticky zavřu a znova otevřu, protože se mezitim přece musela vypnout. A zopakovala jsem to za dnešek třikrát. Pak že technologie neškodí...

Ještě že to po sobě čtu... Aneb posledních pár dní celkem dost pracuju (se slovy) a občas se vloudí překlep. Zajímalo by mě, co by zákazník řekl, kdyby se namísto toho, že "... se na vývoji lan podílejí..." dočetl, že "... se na výboji lam podílejí..."

Popřála sem slečně na recepci krásný víkend...

Tak určitě.

Připravuji knedlíky k obědu.
Naházím do pekárny všechny suroviny aby se mi připravilo těsto, pekárnu zapnu a pak si všimnu, že recept jsem dodržela přesně a budeme mít skvělé housky.

SEDELAVLOKALE: Klient mi psal mail ohledně výhledové budoucí schůzky, já odepisovala včera, že ok, že se zastavím (někdy, bez určení data). Odpověď: "to tu zrovna nejsem, ale nevadí". Odepisuju, že nějak nechápu, že jsem datum nenavrhovala. No jo; ten můj mail citoval ten jeho, který začínal "čtvrtek 1. září".

Že si nevšiml, že to patří k jeho původnímu mailu a ne tomu mému, to naprosto chápu, ale že mi odepsal, že v kanceláři nebude v den, který byl minulý týden... to jsem se trochu pousmála :))

Pracuju u Karlínskýho náměstí a do práce jezdím metrem, tu jednu stanici chodím celý léta pěšky. No a dneska táhnu do práce desetikilovou tašku plnou dýní a až u viaduktu mi dojde, že tu vlastně jezděj tramvaje a mohla jsem asi udělat výjimku a svýzt se.

Vcera, tedy v pondeli, jsem potrebovala na urad. Tohle obiham i s batoletem v kocaru, tak je to takove dobrodruzstvi vzdycky. Pak jsme sli za odmenu na kaficko a babycino. Kavarnice mi rika, ze me dlouho nevidela a ze ted bude pondelky a stredy, tak at se zase brzy stavim a ja na to ze jasne, ze v pondeli se stavime, ze jdeme neco vyridit na urad, tak si potom radi zajdeme na kaficko....wait,to se prave stalo a deje...

Dítě ráno při chystání se do školy praví, že už nemá žádný rtěnky.
Se slovy „počkej, hned se podívám...“ jdu do koupelny a přehrabuju se v šuplíku.
Pak zjistím, že vlastně žádný rtěnky už nějakou dobu nepoužívám, takže mu nemůžu půjčit svoji.
Když dojdu nahoru do pokojíčku, dojde mi, že vlastně chtěl trenky, ne rtěnky, co by dělal s rtěnkama!?
No, čtyři hodiny spánku jsou prostě jenom čtyři hodiny spánku, neočekávejte, že váš mozek bude fungovat správně...

Na volebním plakátu:

PRAHA POTŘEBUJE SCHOPNÉHO DIKTÁTORA

...

Primátora. Nepleť si pojmy s dojmy, vole.

dneska se koukám daří všude. já jsem si říkala, kdy konečně přijede ta tramvaj, na kterou čekám...... když jsem v ní už tak dvě minuty seděla.
přísahám bohu, že v tom nefigurovaly žádný konzumovaný substance, jen vyplavený šťastný hormony z nákupů na blešáku & těšení, až to doma vybalim. jo a taky jsem měla hlad.

SALVATOR: kamos takhle kdysi slejval kolinka, co uvaril pro psy. akorat ten cednik vzal zespoda do dlane a nalil si tu vodu na to..

ACIDQA: miluju tě, děkuju, po hrozně dlouhý době úzkostného kopru jsem smála nahlas. A nejsi v tom sama, já ráno pečlivě zalila všechny kytky prázdnou konvičkou, spokojeně jsem ji dotočila "zpátky" (tentokrát už neimaginární vodou), a že ranní zalévání proběhlo jen nanečisto mi došlo až teď při udiveném pohledu na bazalku, proč je furt svěšená.

SALVATOR: zhruba tak, pak jsem polozila nohu na zem a mela jsem divnej pocit, ze jsem se “netrefila”, kdyz mam nohu porad bosou.

ACIDQA: Já si to asi nedokážu představit. Jako že si dělala jen pantomimu obouvání?

Já šel dneska slejvat špagety bez cedníku. Normálně sem to začal lejt rovnou do dřezu. Ale zastavil sem se naštěstí včas

Dneska se mi stala takova zvlastni vec. Obouvam si boty. Ve stoje, protoze jsem lina se sehnout. Zvednu nohu nazuju a nic. Trikrat jsem zopakovala. Pak mi doslo, ze jsem jeste nevyndala boty z botniku.

Kuchyn jako nebezpecne misto, říkáte?

Mame doma, jako kazdy rok touhle dobou, octomilky. Likviduju je navnadou - voda, ocet, jar do sklenicky (ocet je nalaka vuni, jar zmeni povrchove napětívody, takze se utopi).
Na octomilky je to skvele. Na piti ani omylem.

ALDARION: ja som si kedysi zvládla zabodnúť do dlane čínsku hůlku. Jako kuchyňa je pre mňa nebezpečné miesto, ale aj tak ma to dosť prekvapilo.

Ráno som zistila, že v noci umreli hodinky, tak som ich dala nabiť a odložila prechádzku. Snažím sa zas držať nejaké to minimum krokov, tak nech sa mi zarátajú. Po dvoch hodinách som teda vyrazila, spokojne prešla tak polku plánovanej trasy a následne zistila, že hodinky ostali doma. Keby sa mi to aspoň nestávalo celkom pravidelne. :)

NANTHEI: I čaj bez čaje, takovej lisovanej puerh, ze kterého si musíš kus odlomit nebo aspoň odšťouchat, je vysloveně past, ještě jsem si teda nikdy neprobodnul dlaň skrz šťouchátkem na puerh, ale mnoho nechybělo...

jako se brýle bez brýlí špatně hledají, tak se kafe bez kafe špatně dělá. dneska jsem otvírala lahev mlíka desítky vteřin, pak i přes utěrku, vzteklá, že mi to nejde... a až když jsem si vzala nůž, našla jsem takovou tu "pojistku", cancour, za kterej se odtrhne kroužek kolem víčka. ono to není tak těžký, když už člověk v sobě MÁ to ranní kafe.