MONIOUS: tak tohle bludiště mělo zabezpečení. Přes chodbičky nahoře laťky, na letecké mapě vidíš překážku, která je jen lať nad tebou.

TAPINA: Záleží, zda se tvůrce tímhle pravidlem řídil. Ne, neřídil. Přesně proto jsem tam vběhla a v klídku šla pokaždé doleva.
TAPINA: asi by to nakonec zabralo, ale byl by pro rozsáhlost chodeb hodně daleko. A co uděláš, když cesta doleva vede do slepé? Vrátím se na rozcestí a jdu méně doleva nebo úplně doprava?

TAPINA: Takže těsně před koncem změníš směr a začneš se vracet?

No, z každého bludiště se dá vylézt ven buď po pravé ruce nebo po levé, ne? Myslím, že nejde udělat bludiště, kde by se člověk motal dokola na obě strany, takže když jeden směr dlouho nenese ovoce, tak stačí přejít na druhý.

ty blaho, ted si rikam, jak skvelej je to napad, v bludisti si otevrit mapy cz, protoze kdyz to dostatecne zvetsis, tak se tam uvidis, kde ses, a tu cestu ven fakt najdes. pokud teda budes mit stesti, a bude tam nova mapa v dobrym rozliseni, ze jo. ehm.

NEVENA: Jee, tvuj rentgen musi jiste viset hnedka vedle meho s nuzkama v nose:)

Tenhle je starší, ale nejspíš dodnes koluju někde mezi kuriozitami z ORL pohotovosti... ráno jsem čekala, až se mi ohřeje voda na kafe, jdu do koupelny, pročesávám si vlasy, do ruky vezmu dřevěnou vlasovou jehlici... kartáč mi padne, ohnu se pro něj... tedy já, ne ta ruka s jehlicí.
Věděli jste, že máte nahoře v nose velmi úzkou chodbičku, která umí dobře krvácet a rychle se hojit?

DEADSLUT: Já se osypala zděšením až při kliknutí na mapy.cz :-) Mně stačí "vyjít z komfortní zóny" a pro jednou projít moji 5km trasu z druhé strany, abych se ztratila

GRANTORINO: Nedávno jsem doma krmila netopýry ze záchranné stanice, měla jsem v ruce pinzetu a po ruce misku moučných červů a vedle misku cizrnových hadů... no netopýr se na tu cizrnu fakt netvářil. Děsí mě představa, že bych se spletla naopak.

Přijdu v Tescu ke kase s rukama plnýma zboží (nákupní košíky jsou pro saláty). Vyložím to na kasu a začnu pípat. Protáhnu, píp...protáhnu, píp...protáhnu, píp... až u poslední věci protáhnu a nepíp. Tak s tím všelijak zakroutím, on si ten skener ten kód najde, ale furt nepíp. Tak to vezmu a začnu hledat kód. Pak se kolečka vzadu v mozku dotočí do konce a kontakty sepnou. Ne, tahle věc na sobě opravdu kód nemá. To je můj termohrnek s kafem.

stresuju se tím, že dneska musím v práci skončit opravdu včas, abych stihla nakoupit a vyzvednout dítě ze školky.
pak mi došlo, že vlastně nemusím až tak spěchat, že je doma manžel a když tak ji může vyzvednout on.
a ještě potom mi došlo, že muž je doma proto, že šel s tím dítětem k doktorovi.

Už jsem si málem nalila mlíko do vína, hrnek s kafem byl o kus vedle no... :D

MAR_TINA: hned jsem si vzpomenul na "Tři muže ve člunu - Bludiště v Hampton Courtu - Harris jako průvodce." 😉

Jerome: T�i mu�i ve �lunu - Kapitola VI
http://www.oook.cz/library/jerome-boat/k06.html

MAR_TINA: Měla jsem pomalu panickou ataku jen z toho, jak jsem to četla:D Klobouk dolu za tak kreativní a úspěšný řešení, mě by mapy ani nenapadly:))

Před pár dny jsem večer četla dětem před spaním a uvedla jsem to slovy:
„Já vám honem rychle musím přečíst něco před spaním...“ a pak nějaký automatický hlas, který ale stále zněl jako můj, dodal: „... abyste už konečně zhubli.“ :O
No, hubnu já. Ale četba před spaním to nijak neurychlí.

MUZA: To se mi kdysi stalo, když jsem čekala druhé dítě... pravidelné prohlídky na gyndě v místě, kde jsem občas jezdívala i s kočárkem se starším dítětem. Asi třetí návštěvu mi došlo, že z metra tím výtahem bez kočárku fakt nemusím a ještě to budu mít po eskalátorech podstatně blíž. :D

Dělám snídani sobě a synovi. Sobě jsem chtěla rohlík s medem a syn chtěl s marmeládou. Mažu na rohlík máslo... syn vidí u staršího bráchy čokopomazánku a chce jí taky. Ok, beru druhý rohlík a mažu tu čokoládu. A teď sobě... beru půlku rohlíku s tím máslem a rovnou na něj taky tu čokoládu. Aha, no nic, dám si máslo s čokoládou... Pak beru druhou půlku rohlíku, kam měl přijít konečně ten med. V ruce stále nůž od čokolády... aha, nůž od čokolády, tak čokoládu... ... ...
Eh, no nic, tak si dáme všichni rohlík čokoládou.