ALDEMIK: No.

RANDOM_NIGHT: No já vůbec nevim, jestli ti to teda mám lajkovat. Jsem sice místostarostka pro bizár, ale následující dění překvapilo i mě.

Ta moje každodenní malá dobrodružství a dramata! Dojela jsem si na koloběžce k silnici pro nákup. Lesní cesta tam vede do kopce, tak jsem střídavě jela a vedla, vybírala si nejpohodlnější cestičku… Cestou zpátky jsem drandila z kopce, ale v jednom bodě jsem se musela zastavit. Dvacet metrů přede mnou v jedné koleji plno kamení a klacků, přes druhou, pěkně umetenou a rovnou, zase visí ze strany opona kopřiv, a středem vysokou trávou to v té rychlosti riskovat nebudu, ani jsem si nevzala helmu… Nedá se nic dělat, budu to muset vzít kopřivami, přece to nepovedu, ono to to předloktí vydrží. Nádech, výdech, nádech, výdech, odhodlala jsem se, odrazila se, nabrala rychlost a vítězně prosvištěla kopřivami! Hlavu skloněnou ke straně, aby mě do tváře nezasáhly kopřivy bičující mi paži. A jak se tak kolem mě míhaly zelené důtky, hlavou se mi mihlo uvědomění, že by bylo možná stačilo stáhnout ty vyhrnuté dlouhé rukávy. Tak tedy dobré ráno, světe.

ZETOR_13: Ano, záměna RTG (nebo lékařský zprávy, nebo laboratorních výsledků) je možná. Je to klasická lidská chyba. Namítal jsi, že jsi ho neměl zlomenej, a doktor trval na svém, nebo jsi mlčel? Taky může bejt doktor prostě ne úplně šikovnej, mýmu muži takhle kotník málem zbastlili. Dali mu na kotník sádru, i když mu měli dát něco jinýho. Naštěstí ho to tak strašně bolelo, že šel na pohotovost a tam mu to ještě včas předělali, takže nemá trvalý následky.

je mozne, ze mi na poliklinice osetrili cizi kotnik? Doktor tvrdil, ze na rtg vidi, ze uz jsem ho mel zlomeny, coz bych si snad pamatoval, dale me pry musi bolet pata, protoze mam ostruhy. No neboli. Ale jinak je kotnik pry v poradku, placnul na nej octan, doporucil kostivalovou mast a s obvazem me nechal jit domu. Jeste ze mam berle vlastni. Protoze chodit nemuzu a boli to stale tak, ze nemuzu ani spat. Tak tu nad ranem dumam, ci kotnik to vlastne mam...

Ráno známý vyprávím, že "jsem včera byla v kině. Teda, né v kině, v takovým tom kině, jak tam jsou živý lidi. Víš co, ty lidi co na tebe mluví." (ne, nepochopila to, dokud jsem si konečně nevzpomněla, že existuje slovo "divadlo"... Uklidňuju se tim, že to je určitě proto, že poslední tejden překládám výlučně texty o kinematografii...a snad probůh nedopadly podobně)

sjíždím legislativní svotku a narazím na vyhlášku, které upravuje "podmínky pro odstranění kadáveru koňovitého zahrabáním chovatele na vlastním pozemku"

a napadne mě akorát "to je hezký, že se chovatel může zahrabat s mrtvým koněm!"

bohužel, bylo to " zahrabáním chovatelem"

Jdu kolem výlohy a zaujme mě inzerát: do naší provozovny hledáme šílenou cukrářku.

Eh, tak nic.

Přemýšlím nad tím, jak co nejlíp rozvrhnout prostředky na novém VMware serveru, pořád zamyšlený dojím jogurt, přijdu do kuchyně, lžičku hodím do koše a plastový kelímek od jogurtu dám do umyvadla, z VMware transu mne probere až moje manželka, která se na mě soucitně kouká a ptá se: "Hodně práce, co?"

Odešel nám kávovar, a máme nově indukci, na který nefunguje ani jedna džezva, ani moka konvička. Tak jsme vytáhli campingovej plynovej vařič. Nejdřív jsem ho postavila v kuchyni na zem tak, aby byl blízko u zásuvky. To se mi přítel vysmál poprvé. O minutu pozdějc jsem pro změnu kafe zalitý vodou ve skleněný džezvě postavila na indukci, zapla a s pocitem dobře odvedené práce na ni chvíli koukala. To se mi vysmál podruhý a tentokrát už fakt hodně.

Přijdu k Alzaboxu, chci odeslat balíček přes čárovej kód. Alzabox se brání, že jí přijmout nechce.
Tak aspoň jednu čekající zásilku vyzvednu, říkám si, a z kapsy vytahuju klíče a hledám, kde to mám odemknout...

Rozložím slaninu na pánev, uložím zbytek do lednice a koukám jak to tam mám hezky rozložené. Dojdu si pro telefon, napíšu dvě zprávy, projdu dvakrát kolem a pořád koukám, že se ta slanina neškvaří. Nechápu proč... Jo, aha, asi by pomohlo tu plotýnku zapnout.

...a jednoho dne nebudu v outlooku v místě události číst "Vomitorium 2" místo "Auditorium 2".

Ach tyhlety stereotypy mozku: vyhazuju plastovou lahvičku od miniatury vína (asi 2 deci, ale proporcemi jako opravdová) a automaticky otvírám box na sklo :D

Potřebovala jsem si dohledat něco o krtečkovi. Automaticky jsem napsala jméno spisovatele do Wikipedie a tupě zírám na ten článek, že mi tam nic nedává smysl... než mi došlo, že to nebude Arthur, ale Zdeněk.

Procházím nějaké pracovní materiály a jako autora komentáře k tomu čtu "Sysel_Travestyadmin".

Jako občas nějaký loginy vyrobený z kusů našich jmen a příjmení vypadají vtipně, ale nic takhle kvalitního jsem neviděla. Zamrkám.

...Stojí tam System_Travelsysadmin, samozřejmě.

Tohle bude dlouhej tejden.

Byla jsem s dcerou navstivit rodne mesto. Uz je to takova zautomatizovana trasa. Tentokrat jsem se ale nemela vracet domu, ale vzit to na zapad do Teplic vyzvednou jeste muze se synem a pak teprve domu. No, nalozila jsem tedy dnes rano dceru do auta, zhodnotila jsem, ze neni potreba nejak extra resit, aby ji nesvitilo slunicko do ksichtiku, protoze pojedeme na zapad a slunicko budeme mit v zadech. Tak jedeme jedeme, po chvili ji kontroluju ve zpetnem zrcadku a furt ji to slunce sviti do oci...divny, jakto? No protoze jedu domu na jih! Jeste byl cas to stocit spravnym smerem. Kdyby ale bylo zamraceno, asi bych normalne dojela na autopilota az domu, zaparkovala, a az v byte by mi mozna doslo, ze jsem mela byt o 100km jinde.

Na otevření nového bradavického stadionu dorazily stovky lidí. Jů, tam bych se šla podívat, kde to je?
Hmm, tak hradeckého, tak to je nuda.

Taky mám jeden takovej černější error. Vždycky, když mi volá fotřík, tak se tomu divím, protože je už půl roku mrtvej. Vzápětí mi dojde, že vlastně volá máma z jeho čísla, aby provolala zbytek kreditu, co měl na simce.