sjíždím legislativní svotku a narazím na vyhlášku, které upravuje "podmínky pro odstranění kadáveru koňovitého zahrabáním chovatele na vlastním pozemku"

a napadne mě akorát "to je hezký, že se chovatel může zahrabat s mrtvým koněm!"

bohužel, bylo to " zahrabáním chovatelem"

Jdu kolem výlohy a zaujme mě inzerát: do naší provozovny hledáme šílenou cukrářku.

Eh, tak nic.

Přemýšlím nad tím, jak co nejlíp rozvrhnout prostředky na novém VMware serveru, pořád zamyšlený dojím jogurt, přijdu do kuchyně, lžičku hodím do koše a plastový kelímek od jogurtu dám do umyvadla, z VMware transu mne probere až moje manželka, která se na mě soucitně kouká a ptá se: "Hodně práce, co?"

Odešel nám kávovar, a máme nově indukci, na který nefunguje ani jedna džezva, ani moka konvička. Tak jsme vytáhli campingovej plynovej vařič. Nejdřív jsem ho postavila v kuchyni na zem tak, aby byl blízko u zásuvky. To se mi přítel vysmál poprvé. O minutu pozdějc jsem pro změnu kafe zalitý vodou ve skleněný džezvě postavila na indukci, zapla a s pocitem dobře odvedené práce na ni chvíli koukala. To se mi vysmál podruhý a tentokrát už fakt hodně.

Přijdu k Alzaboxu, chci odeslat balíček přes čárovej kód. Alzabox se brání, že jí přijmout nechce.
Tak aspoň jednu čekající zásilku vyzvednu, říkám si, a z kapsy vytahuju klíče a hledám, kde to mám odemknout...

Rozložím slaninu na pánev, uložím zbytek do lednice a koukám jak to tam mám hezky rozložené. Dojdu si pro telefon, napíšu dvě zprávy, projdu dvakrát kolem a pořád koukám, že se ta slanina neškvaří. Nechápu proč... Jo, aha, asi by pomohlo tu plotýnku zapnout.

...a jednoho dne nebudu v outlooku v místě události číst "Vomitorium 2" místo "Auditorium 2".

Ach tyhlety stereotypy mozku: vyhazuju plastovou lahvičku od miniatury vína (asi 2 deci, ale proporcemi jako opravdová) a automaticky otvírám box na sklo :D

Potřebovala jsem si dohledat něco o krtečkovi. Automaticky jsem napsala jméno spisovatele do Wikipedie a tupě zírám na ten článek, že mi tam nic nedává smysl... než mi došlo, že to nebude Arthur, ale Zdeněk.

Procházím nějaké pracovní materiály a jako autora komentáře k tomu čtu "Sysel_Travestyadmin".

Jako občas nějaký loginy vyrobený z kusů našich jmen a příjmení vypadají vtipně, ale nic takhle kvalitního jsem neviděla. Zamrkám.

...Stojí tam System_Travelsysadmin, samozřejmě.

Tohle bude dlouhej tejden.

Byla jsem s dcerou navstivit rodne mesto. Uz je to takova zautomatizovana trasa. Tentokrat jsem se ale nemela vracet domu, ale vzit to na zapad do Teplic vyzvednou jeste muze se synem a pak teprve domu. No, nalozila jsem tedy dnes rano dceru do auta, zhodnotila jsem, ze neni potreba nejak extra resit, aby ji nesvitilo slunicko do ksichtiku, protoze pojedeme na zapad a slunicko budeme mit v zadech. Tak jedeme jedeme, po chvili ji kontroluju ve zpetnem zrcadku a furt ji to slunce sviti do oci...divny, jakto? No protoze jedu domu na jih! Jeste byl cas to stocit spravnym smerem. Kdyby ale bylo zamraceno, asi bych normalne dojela na autopilota az domu, zaparkovala, a az v byte by mi mozna doslo, ze jsem mela byt o 100km jinde.

Na otevření nového bradavického stadionu dorazily stovky lidí. Jů, tam bych se šla podívat, kde to je?
Hmm, tak hradeckého, tak to je nuda.

Taky mám jeden takovej černější error. Vždycky, když mi volá fotřík, tak se tomu divím, protože je už půl roku mrtvej. Vzápětí mi dojde, že vlastně volá máma z jeho čísla, aby provolala zbytek kreditu, co měl na simce.

Když se tak retrospektivně zamyslím, jsou i lepší věci, které si člověk může notovat při práci v léčebně dlouhodobě nemocných, než "Za chvíli seš tuhej, jako nikdo druhej, za chvíli seš červů potra va, va, va". Zvlášť když vám to Miloš Kopecký zpívá do sluchátek, takže pacient slyší jenom vás.

Včera kamarádka psala do skupinového chatu, že její o něco starší známí přivedli na hospodský kvíz svoje náctileté děti, a tak mají v hospodě nejnižší průměr. Strhla se debata o tom, jestli mládež ten průměr dostatečně sníží, nebo jestli to dorovnají jejich rodiče. Nakonec to kamarádka rozsekla s tím, že se dopočítali k věkovému průměru 26 a půl roku.

Už jsem se chystal poznamenat, že to snižování věkového průměru moc nefunguje, a v ten moment mi došlo, že je mi vlastně třicet.

MISISSKA: mne dneska vyděsilo 59 st.
Omylem sem přepla náramek na stupně Fahrenheita.

ETERNITY: To je znamení.

Jedu na dovolenou, ale je release, takze s sebou musim nabalit (funkcni) notas. U jednoho mi ale minuly tyden zdechla baterka, takze se pripoji jen na kabelu. Objednala jsem si na pul cesty do zasilkovny novou baterku, ze ji premontuju po ceste. Ale protoze se mi uuuplne nezdalo, ze by to bylo stopro baterkou, zabalila jsem si jeste druhy notas, ktery sice funguje, ale nema vsechny aplikace, ktere potrebuju (je na linuxu a nema bezpecnostni cert na vsechny pristupy).
Vcera jsem premontovala baterku u notasu c. 1, furt nedobiji, ja jsem to tusila. Jsem genius, ze jsem vzala druhy funkcni notas! Dnes rano ho chci vytahnout.... ja k nemu vzala blby adapter!
Takze ted mam jeden notas, kde se muzu zapnout jen na kabelu a druhy notas, ktery je jen na baterce, kterou, kdyz dojde, nedobiju. Bajecne. Neco mi rika, ze je lepe zahodit oba a uzit si dovolenou.

Tenhle můj sedm let starý řetězec errorů mě ze vzpomínek baví každoročně:

Stárnu a zapomínám. Šla jsem do knihovny prodloužit si knížku a zapomněla, že jsem si nic dalšího nechtěla půjčovat. U pultíku jsem zjistila, že jsem si zapomněla aktivovat knihovnu na Lítačce a u druhého pultíku, že jsem si zapomněla vzít doklady, bez kterých prý to přehrát nejde (jakože cože? vždyť i ten blbý kupon na MHD se mi nahraje automaticky v libovolném validátoru!). A pak jsem zjistila, že jsem zapomněla vyndat pas z tašky, takže mi to tam nakonec nahrát mohli.