musel jsem v práci řešit něco venku, no tak zamknu dveře dole ve vestibulu a nalepim tam cedulku s telefonním číslem

vrátim se asi za 40 minut a při odemykání zjistim, že jsem ale nechal otevřený takový ty posuvný dveře na fotobuňku:))) Takže kdokoli šel okolo, tak se před ním otevřela "celá stěna" jak v Sezame otevři se. To jsem tam mohl místo čísla na bočních dveřích nechat nápis "ZLODĚJI VÍTEJTE"

Chodím takhle po kanclu a říkám si, že mě něco sem tam praští do zezadu kolen. Jako bych měla ocas... ale ten přece nemám, nemá mi kde co čouhat nebo plandat (kšandy nenosím, co jiného by to mohlo být?).
No, tak jsem se nenápadně prohmatala a zjistila, že jsem si ráno strčila do zadní kapsy klíček od skříňky (s takovým tím... lanyard se tomu říká) a pak na to zapomněla. A ono se to sem tam připomínalo. Ale jako ulevilo se mi, už jsem si říkala, že hrabe.

AUDIAC: jojo, vím že to tak taky jde. Ale s proteinovým práškem a javorovým sirupem co jsem měl nachystaný vedle by si to asi moc nesedlo :)

RAHUF: Náhodou ovesná kaše naslano je můj novej snidanovej favorit - příště na to dej pár plátků vypečený slaniny, volský oko nebo zastřený vejce dle míry hipsteřiny a je to mnohem lepší, než by se zdálo. Mlsouni pak přidaj hoblinky parmezanu a petrželku.

Dělám si k pozdní snídani ovesnou kaši. Odměřím vločky, zaleju vodou, zapnu sporák. Teď ještě špetku soli, říkám si - a automaticky tam hodím stejné množství jako když vařím brambory.

Tak znova.

TAPINA: ani ne, já na jídlo myslím docela často :)

RAHUF: Čímž je zajištěno, že nikdo jiný než patologové už pak radši na jídlo nemyslí :D

TRISSIE: dobrou chuť :)

RAHUF: tak dík, přesně to jsem potřebovala číst, když jsem si sedla k počítači se svačinou :-)

TRISSIE: já jsem spíš anatom než patolog, ale je obecná pravda, že patologové jsou věčně hladoví a při své práci hodně myslí na jídlo. Proto máme v patologii takové věci, jak muškátová játra, kaseozní (sýrovou) nekrózu, malinový jazyk, čokoládovou cystu, café au lait skvrny...

Udělala jsem screenshot, abych se někomu pochlubila, jak jsem si rozbila displej na mobilu. Poslalo se to bez té pavučiny, kupodivu.

Vybila sa mi uz davnejsie nestandardna mini baterka a furt ju zabudam objednat. Teraz ma napadlo, ze by som sa mohla v ramci vecernej prechadzky stavit v Datarte, ci ju tam nahodou nemaju.Asi 2 minuty som sa ju snazila odfotit tak, aby to cislo na nej bolo vidiet a neboli na nej len odlesky z okolia. Tak ma konecne napadlo, ze si ho mozem opisat. Alebo, nedajboze, rovno ju vziat sebou. Esteze uz je piatok.

TRISSIE: ja si zas rikala, proc proboha hleda pribory po celym byte, kdyz sou v kuchyni v supliku, ne :D

já teda nevím, jak vy ostatní, ale já jsem si pod spojením "pitevní příbor" představila něco poněkud jinýho, než sadu pinzeta+skalpel+nůžky, a značně jsem se zasekla nad představou, jak se patologové vrhají na mrtvoly s nožem a vidličkou :-)

Špatná paměť je ideální příležitost, jak se nechat ohromovat prozíravostí a kompetencí svého bývalého já.

Například: bylo moje bývalé já na jaře dostatečně prozíravé, abych si pitevní příbor nechal ve skříňce na pitevně, a tím jsem se vyhnul tomu, že ho teď na podzim zapomenu a/nebo ho budu doma hledat po celém bytě?

Odpověď je: ano, bylo. Zjištěno po půlhodině hledání.

Jedu do práce, brouzdám po nyxu a najednou mne napadne - stihnu to včas? Sáhnu do kapsy pro telefon, abych se podíval, kolik je hodin, a telefon nikde!

Asi vteřinu nebo dvě mi trvalo, než jsem si uvědomil, že si ho držím před ksichtem :-)

NELLAS: Dvě prkna, tyče prkna nejsou, tak se nepočítaj... a třetí prkno... leží na zemi, ještě ho nestihli přibít.

NELLAS: v takový, kde může bejt nula 676.78 metrů