Jak jsem málem získala odznak Malý chemik:
Do mé sbírky afrických fialek se daly smutnice. Recept je nechat hlínu přeschnout, strčit do ní lepové šipky a ak přeschlou hlínu zalít slabým roztokem peroxidu vodíku. Zakoupila jsem si v DM litrovou láhev, dala k ostatním sajrajtům na vysokou polici v koupelně a večer namíchala roztok a zalila první třetinu. Druhý den se hotovím udělat to samé, zajdu tedy na vysokou polici, popadnu litrovku, napustím voduy do kyblíku a odměřím odpovídající množství peroxidu. Z vody se začne nepatrně kouřit. Koukám na to a říkám si, vždyť je to řidší než včera, tak co to blbne? Hm, divná, divná věc. Beru do rukou láhev, přijde mi něaká lehká, přece jsem tam toho včera tolik nedávala? No nic, svinčík je nejdřív třeba uklidit, aby ho po škole nenašly děti. Mířím na polici, tam už láhev stojí.
Poučení číslo jedna: Pořádkumilovnost se vyplatí
Poučení číslo dvě: Když člověk neměl ranní kafe, neměl by se pouštět do míchání roztoků čehokoli
Poučení číslo tři: Není police jako police a není bílá litrovka jako bílá litrovka
Chybělo málo a zalila bych si fialky roztokem kyseliny chlorovodíkové. Z vysoké police na záchodě.