Pobývám teď čtyři dny v týdnu na jednom místě a tři na jiném. Na prvním místě je vypínač u držadla varné konvice nahoře, na druhém dole. Hrozný.

kolegyně:
"Dobrý den, dovolala jsem se do zubařství?"

Dnes, ac pondeli, vyhraly boj nad dzinami a trikem o misto na mem tele lehoucke saticky se spodnickou. Cestou z metra jsem si uzivala pribyvajicich obdivnych pohledu, jen obcas se nekdo usklibl, coz jsem prikladala zavisti. No, neberte si k satickam batoh. Bude z nich triko a nebyt te satenove spodnicky, kracim si tech 400 m jen v kalhotkach. Zitra zase triko a dziny, ty nikam nevylizaji a kdyz, tak to davaji sakra vedet.

Je mozkový error chytit divokou myš holou rukou dřív, než si uvědomím, co dělám?
Na její obhajobu, kousla mě až když jsem ji chytala podruhé, protože jsem tak dlouho přemýšlela, co s ní až mi zdrhla... A já ji nešikovně sáhla na zranění, o kterém jsem nevěděla...

Utěšuji se tím, že větší error je to mojí kočky, protože kolem té myši běhala, chvilku ji i šťouchala čenichem a neviděla.

Po chaotickým balení na víkend žena v destinaci vybaluje toaletní potřeby a zděsí se, že zabalila jen 3 kartáčky pro naši čtyřčlennou rodinu a jednomu tedy zapomněla. No, pravděpodobně tomu tříměsíčnímu, kterej ještě nemá zuby…
(A ne, nejsem takovej jouda, že mi žena musí balit kartáček, praktikujeme sektorový systém balení)

Nevím, jestli to patří přímo to mozkových, ale errorů určitě... :D
Ráno jsem zamestla podlahu (neb plovoučka generuje chuchvalce prachu z ničeho). Pak jdu, chystám si snídani, zavadím o rohlíky sypané solí a mákem, které se rozlétnou po podlaze a mák a sůl doširoka.
Zametu.
Vezmu sáček, že ho hodím do tříděného koše. Se prorve a oddrolený mák a sůl co? Vysypává za mnou cestičku, abych se neztratila cestou ke smetáku....
Pak beru ze skříně boxík s laky na nehty a udělátky. Zavadím zápěstím o roh a jeb, už se to sype všechno.

No jeste ze za par hodin je zitrek...

F1GURK4: jestli bydlíš v bytě, tak to je solidní mozkový error oboje, tě musí sousedi takhle v sobotu nad ránem fakt milovat.

PISKVOR: to si takle kamarád koupil "boty plazovky"

Peru prádlo a koukám u toho na televizi, tak jsem si dal televizi nahlas abych neslyšel pračku. Teď jsem chvíli přemýšlel jestli mi běží pračka, protože ji neslyším přes hlasitou televizi. Jo peru o půl páté ráno, nemůžu spát.

Rostou u nás nadstandardně houby a dneska ráno bylo tak chladno, jen kolem 15 stupňů, že jsem si brala svou tradiční podzimní bundu. Přemýšlela jsem u toho o těch houbách a na mysl se mi vedrala úvaha " no jenom aby za chvíli nepomrzly". V červnu, no, ale ono je letos možné ledacos...

Čekám na Palmovce tramvaj. Sluchátka na hlavě, zabranej do audioknihy. Tramvaj přijíždí, já do ní nastoupim. Že je něco špatně mi došlo až když jsme místo smerem na Balabenku odbočili na točnu autobusů. Nenastoupil jsem totiž do tramvaje, ale do autobusu. Navíc v konečné stanici. Když mi to došlo, musel jsem se začít smát. Řidič se taky smál, když jsem se slovy "pardon, já jsem dneska extrémně blbej" vystupoval.

MADIETTA: Já takhle jednou připekla smaltovanej hrnek k elektrický pletýnce ;-)

Dala jsem vařit brambory a pak volal někdo kvůli práci. Začala jsem to řešit, plynule jsem přešla k počítači a začala hledat příslušné soubory, a když už jsem tam byla, zabrala jsem se do práce. Voda se vyvařila, indukční deska na mě začala dotčeně pištět, brambory připečený ke dnu... 🤦‍♀️ dneska nemám svůj den.

SATOO: Ono to totiž přesně tak dopadlo.

Chválím sousedce kapesního pejska a uprostřed ňuňání mi dojde, že bych možná neměla použít svoje obvyklé slovo "mrška", tak jsem v polovině přehodila výhybku na oslovení "prdka". No, to jsem si pomohla.

Vcera jsem premyslela, kdo je Pan Davelka a proc o nem deti udelaly obrazek s pandama. Nejakej chovatel? Provazel je po zoo? Nene, byla to panda velka, mile deti. #hrdybudzes

E-mail: "Plazova sezona zacina!"
Já: jako že by bylo letos hodně hadů? Kdy jsem dal mail nějakýmu herpetologickýmu obchodu?
Otevřu: *urputná diskuse, jestli je potřeba písek, aby se to počítalo za pláž*

Když jsme u toho, na mě před lety na zádušní hostině za babičku padl projev k hostům (zbytek rodiny byl příliš zdrcen), a já teda suverénně pozvedla číši nikoli na babiččinu památku, ale na její ZDRAVÍ. 🤦🏻‍♀️