GREATDRAKE: Chceme foto!

Ukápl jsem moc vteřinového lepidla, "jé hele papírový kapesník, tím to utřu."
.. o dvě vteřiny později..
otočím se za zvukem z chodby, zkoumám zdali jdou děti domů
.. o dvě vteřiny později..
zjišťuji, že se potřebuji vysmrkat, "jé já držím papírový kapesník v ruce, ideální na vysmrkání"

Podařilo se mi získat kus vybavení do kuchyňské skříně. Přinesla jsem ho domů, umyla, dala sušit na zahradu. O půl hodiny později procházím zahradou a koukám, jé, já to mám doma, to jsem si to nemusela odnikud nosit!

Tisknu jízdenky pro dva lidi. Pro sebe a partnera. A pořád mi vyjíždí jen ten pro partnera. Už jsem z toho byla zoufalá, prostě ne a ne z té tiskárny vyjet ty moje... tak jsem vytiskla asi 6 jízdenek navíc, než mi došlo, že to tisknu oboustranně...

ILTU: Když nedávám pozor, tak mnou cukne i čtyřkilová kočka :D

NELLAS: Je fakt, že i naši dva jezevčíci se mnou dokáží zacloumat, když soustředěně na povel vyrazí. A to mají po 10 kg a já mám dobrou základnu.

Mě tyhle dvojice "záleží na náladě psa, kdo venčí koho" poslední dobou trošku děsí. Jasně, pes je většinou dobrák, ale pokud není zvládnutý (neposlouchá na slovo), tak to fakt může být problém, když se zrovna rozhodne překousnout čivavu nebo ochutnat dítě projíždějící na kole.

TRISSIE: jo, tohle měla naše bývalá sousedka s jejich leonbergerem, ten když se přes ulici rozběhl pozdravit s naším vořechem, tak za ním vlála jak vlajka :-))

TAPINA: navic znam dvojice panicka-pes, co jsou stejna vahova kategorie - kdyz sla nase 160cm/55kg sousedka ven s jejich dogou, tak zalezelo jen na nalade psa, kdo venci koho :-)

ILTU: No, ta úvaha s váhou není úplně správná (psům se dávkuje jinak, takže často berou stejné dávky jako lidi), ale v tomhle případě fakt dobrý, jí se ten den mohla trošku motat hlava, ale psovi to bylo jedno :o)

AXTHEB: No mně jednou reálně volala klientka, jak moc je problém (na jednu nebo druhou stranu), že sezobla psí lék na srdce a psovi dala svůj Lexaurin.

Já jsem dneska ráno významně držel v ruce psí antibiotika. Nakonec jsem to zvládl nesníst.

Chtěla jsem si dát trochu soli na salát. Otevřela jsem slánku a celý obsah jsem hrkla do toho talíře. Nechápu. Proč toto?

Teď fakt přemýšlím, co jsem myslela, že se stane...

Beru několik léků a dva z toho, co beru ráno, jsou kapsle.
Jsem zvědavá, tak jsem zkusila jednu tu kapsli otevřít. Byly v ní menší tablety. Cool. Zavřela jsem, snědla, pohoda.
Pak mě napadlo, co je asi v druhé kapsli...
Byla plná jemného prášku. A to tak, že i při opatrném otevření se trošku vysypalo.
Já zpanikařila a spolkla zbytek aniž bych se pokoušela to opět zavřít.
Něco tak hnusného jsem už dlouho nejedla. Navíc se ten prášek chytal uvnitř úst a ta chuť nešla přebít, a to ani po důkladném čištění zubů, ústní vodě... A pořád to cítím i v krku...

Mamka se mě vždycky ptala (a pořád to občas dělá), jestli jsem normální... No... Nejsem...

Čumím z okýnka v tramvaji.
Najednou jde kolem týpek a má rozmazanej xicht - jako když v dokumentech rozostřujou detaily kvůli anonymizaci.
První myšlenka "na jakej dokument to koukám?!" byla nahrazena "debile, chce jen zůstat anonymní ve městě!".

Ehm.
Opatlaný okno se to jmenuje.

THEPRESIDENT: :))))) Tak moc neměnný můj obor není.

MAR_TINA: Statni sprava? :)

Právě jsem se překoukla o století a koupila data z geologického archivu z roku 1897. No, použiju, naštěstí v pracuji v oboru, kde i tisíciletí není zásadní číslo.