Projeli popeláři.
Vyběhla jsem do deště, v jedné ruce křížovky na vyhození, v druhé klíče.
Zkontrolovala jsem, že je popelnice opravdu vyvezená a pak ji rychle táhla zpět dovnitř, protože vítr otevřel vrátka a já se bála, že psina zkusí vyrazit ven...
Když jsem zavřela vrátka a pohladila psinu, tak jsem v jedné ruce měla křížovky a druhou prázdnou.
Nevím, kdy se mi to povedlo a jsem fakt ráda, že popelnice byla prázdná... Pokud vím, bylo to poprvé a snad naposled. Při mé výšce je i menší domácí popelnice náročná překážka. Ještě víc jsem ráda, že vrátka byla zavřená a jediným svědkem mi byla psina... Která vypadala velmi překvapeně, že někdo, kdo jí zakazuje tahat věci z košů a hrát si s odpadky, předvádí něco podobného sám...
Klíče zachráněny.
Teď někde najít mou ztracenou důstojnost.