AUDIAC: To mi připomíná, jak jsem včera věšela prádlo a na zdi kousek ode mě visí fotka, tak na ní mžourám a snažim se zaostřit a najednou se přistihnu, jak natahuju ruku a chystám palec a ukazováček, abych ji zvětšila=D naštěstí jsem si to uvědomila dřív, než jsem se jí dotkla, tak to považuju za poloviční zkrat

Můj domácí pracovní setup jsou dva monitory vedle sebe, kousek od nich je pak akvárko. No a když přišel syn a marně hledal rybu, tak jsem mu na ní chtěl ukázat. Myší. Překvapivě to nešlo.

ne, fakt to není díl zaměřený na magickou lečbu vegetativních stavů.. Harry Potter a Tajmná komata. ale s tím baziliškem by to dávalo smysl!

RICARDERON: Ty jsi živoucí důkaz toho, že vtipnost vtipu spočívá hlavně v tom, jak ho kdo umí podat.

RICARDERON: A to tam mají nechávat krev těch, co si o ně rozbili nos?

Domlouvám si v optice nové brýle, nikoli silnější, nutno podotknout. Pak odejdu, že si to ještě promyslím a stavím se zítra... A po pár metrech mi dojde, že nemám telefon. Tak se tam vracím - pán na mě mává tím mobilem, mám radost - a jak mám na něj zaostřeno, spěchám rovnou k němu. Skrz skleněné dveře. Telefon je v pořádku. Nos ani omylem. Proč jen maj tak vypucovaný ty skleněný dveře?

Každopádně mi dali papírovej kapesník a pak se celé osazenstvo vytratilo a nechali tam jen jednoho nešťastníka, aby sledoval, jak jim krvácím na podlahu. Srabi.

Jsem závislá na sportovních hodinkách.
Jdu běhat, minutu se rozejdu a chci zapnout běh. Natáhnu pravou ruku a úplná panika, že hodinky nemám a nemůžu si to zaznamenat změřit.

Celou dobu, roky je nosím na levé

krátký záchvat mrtvice či čeho způsobyl že misto "budem chtít mít klid" ze mě vyšlo "budem chtít klít kly"

ALEA: Protože nenosí zelenou čepici, ale červenou.

V práci se občas vyskytuje trochu zvláštní, ale velmi zajímavý stařeček původem z Itálie. Mluvila jsem o něm s kolegyní, ale byla nějaká zmatená, že nikoho jménem Mario nezná... Zvláštní, přísahala bych, že mi jeho jméno řekla ona...
Možná to bude tím, že to není Mario ale Luigi...

Proč, mozku, proč?!

Po příchodu domů jsem položila mobil na botník. Už jsem si ho byla třikrát přinést, donesla jsem si vodu a svačinu. Teď už to ale fakt vyjde!

1KA: Například tělo. :)

Jsem po nemoci, unavená z práce, jdu se psem ven. Je večer, svití lampy. Pes jde napřed a zastaví se před člověkem, který sedí vedle vchodu do paneláku a začne ho olizovat. Říkám si, jestli mu není špatně, dojdu psa a začnu na něj mluvit. Za chvíli mi dojde, že to jsou dva pytle postavený na sebe, jeden větší jako tělo, druhý menší jako pokleslá hlava. Nějakej, dle reakce mýho psa soudě, vonnej obsah.

ALEXIS: To mi pride ako este celkom skore uvedomenie :)

Dneska to stojí za to. Hledám v práci mobil a nemůžu ho nikde najít. Tak se prozvoním z pracovní pevné linky a zjistím, že jsem ho založila do spisu a spis uklidila do skříně. Po hodině si všimnu, že mám nepřijatý hovor, tak na něj zavolám a začne mi vyzvánět telefon na stole, tak mobil položím a telefon zvednu. A myslím si, že se někdo spletl. Až když na to číslo volám podruhé, tak mi to dojde :-)))

Omylem jsem si pustila místo písničky hodinovu loop té písničky. Uvědomila jsem si to až po 15 minutách, takže asi na páté opakování. 😅

MARKYSHA: No právě, proto mi to mozek asi doplnil.

MARKYSHA: asi

NELLAS: debilizace už asi nastala :-)))