Odjeli jsme na velikonoční dovolenou do hezké útulné chatičky na okraji horské vísky. Před ojdezdem jsem začala číst (a nedočetla, protože jsem nechtěla tahat moc papírových knih) horor o strašdelném domě plném nedobře naladěných duchů. Odpoledne jsem si dala věci do šuplíků komody, zavřela je a šla si po svých. Večer koukám, šuplíky jsou vystrčené. Sice mě v souvislosti s četbou samozřejmě napadlo, že je to paranormální jev a všechno, ale ještě jsem se tomu zasmála a našla racionální vysvětlení. Jenže pak jsem se začala převlékat a najednou zničehonic, ve vteřině, všechna světla zhasla a před očima černočerná naprůhledná tma. To už jsem se teda lekla dost a mozek se rozběhl na plné obrátky. Navíc úplně hrobové ticho, nikdo z rodiny leknutím neječí, že oni je ti duchové dostali??? Rychle si přetáhnu mikinu a triko zpátky a... budiž světlo. Protože, kámo, když si přetáhneš přes hlavu zároveň tlustou mikinu a černé triko, tak se nediv, že se ti zatmí před očima...