Já si tedy myslím, že je pěkně odporný a sprostý jíst i kytičky. Kde se ve vás bere jistota, že květinky, stromečky, keříčky a jejich plody (tedy jejich děti!) nemyslí? Že necítí? Že nevnímají bolest? Existují jasné důkazy, že i rostliny vnímají - jeden z mnoha případů: slunečnice - květina, která se každý den otáčí za sluncem - cítí tedy jeho paprsky, miluje jeho teplo a světlo, povídá si s ním každý den... A vy si kíďo pojídáte její semínka (podotýkám - opět její DĚTI!) a alibisticky si namlouváte, jak jste strašně spravedliví, když nejíte zvířátka. Bastardi! Co na to má říkat mrkvička, květáček, co všechna ta ostatní semínka, ovoce, lístečky? Vy myslíte, že když se jimi sprostě ládujete, že nepláčou? Pokrytci!
IMHO by se nemělo jíst nic. Nikdy.