Myslím, že první Buck Rogers je celkem lehký. Hrál jsem jej totiž takovým podivným způsobem. Bylo to na něčem jako Pentium 166, v době před DOSBoxem. Ty hry (resp. ty starší, Dark Queen of Krynn už možná jo) neměly pevně nastavenou rychlost, takže na pentiu to bylo nesmyslně rychlý. Všechno tam bylo tahové, takže to neznamenalo, že to nešlo hrát, ale dovolilo mi to hrát tak, že jsem prakticky všechny souboje odehrál na automatiku. Je to taková automatika, že všechny postavy v partě ovládá automaticky, ne ten druh, kdy se to odehraje všechno na pozadí a počítač jen vyplyvn výsledek. To znamená, že na normální rychlost by to byl neuvěřitelný opruz sledovat. Ale na tom pentiu jen na obrazovce blikaly akce a za pár vteřin bylo hotovo. Kdyby to bylo těžké, parta by většinou měla skončit zmasakrovaná, ale většinou se jí docela dařilo. Pokud ne, prostě jsem nahrál pozici a za pár dalších vteřin to třeba dopadlo lépe.
A takto jsem dohrál skoro celou hru (skončil jsem asi v posledním "dungeonu", nějaká asteroidová základna).
Určitě to nebyl nejrozumnější způsob, jak tu hru hrát (přišel jsem o to hlavní), ale šlo to dost rychle. A já jsem chtěl vidět hlavně příběh (zas tak dobrý nebyl, ale mě se líbil ten setting, tak jsem chtěl vidět, jak je převeden do děje).