DANYSEK: Ne, neni to detska predstava o svete, ale naopak odpovida to realite. Je sice hezke tvrdit, ze pred zakonem jsme si rovni, ale bohuzel sam proces vymahani tohoto zakona uz rovny neni. Neni rovny ve financnim postaveni stran a i nasledne situaci po rozsudku. Zamestnavatel pri nasem systemu soudnictvi proste muze protahovat vysledny rozsudek tak, ze zalujici stranu proste financne "usoudi". Procesy tahnouci se nekolik let zcela jiste vic vycerpavaji jednotlivce, ktery se musi starat o vsechno vcetne vlastniho zivobyti, na rozdil od zamestnavatele ci instituce, ktera ma mnohdy i lidi vyclenene. Je pravda, ze zalujici muze dostat advokata zdarma a ze existuji neziskove organizace nabizejici pomoc, ale to je opravdu minimum.
Do potizi se vetsinou dostavaji lide z nizkoprijmovych skupin v oblastech z vyssi zamestnanosti, kde pristup "kdyz se ti to nelibi, tak me zaluj nebo jdi jinam" je dost bezny postup. A i v pripade, ze se dotycnemu podari svuj spor vyhrat, je to stale otazka vymahatelnosti rozsudku, ktere se muze zase tahnout. A navic, zalujici osoba vetsinou dostane nalepku "potizisty" a moznosti dalsiho, jineho zamestnani se ji silne zmensi. Z toho puvodniho ho stejne po nejake kratke dobe vyhodi, kvuli jinym vykonstruovanym duvodum.
Nedivej se na to z pohledu vzdelaneho cloveka, s orientaci o svych pravech a moznostech, ale z pohledu cloveka z vrstvy nizkoprijmovych skupin, kde proste obava z toho se soudit i skepse o vysledku opravnene existuje. Coz neznamena, ze nemaji duvod nadavat, ci byt nespokojeni.
Papirova existence ochrany zamestnance a rovnosti pristupu jeste neznamena realnou rovnost v procesu, uz jen diky existujicim vstupnim podminkam.