LUBOB: protože ale produktivita není tvořena jen prací!
když vlastníš pozemek (nejjednodušší příklad kapitálu), tak pokud ten pozemek vlastníš v liberálně-demokratické (a nikoliv například utopicky-libertariánské :-)) republice, tak tvoje právo na ten pozemek se odvíjí např. od zápisu v katastru nemovitostí (a ne od oplocení, varovné cedule a vlastní bouchačky co máš doma). a odvádíš nějakou daň z nemovitosti (což je zase velmi jednoduchý a základní příklad zdanění kapitálu)
tato daň zakládá de-facto občanům stejného společenství (v podstatě liberálně-demokratické republiky) právo s tebou vstupovat do nějakých obchodních vztahů (např. nájem) (např. proto, že tuto daň musíš odvést ve fiat měně daného společenství).
znovu a znovu opakuju modelový příklad: existuje velikost vlastněného kapitálu (pro zjednodušení: velikost pozemku), kdy výše základní příjmu občana je přesně v rovnováze s daní z toho kapitálu (pro zjednodušení: s daní z nemovitosti). Nemajetnější občané než je tato hranice by se na výnosech z tohoto kapitálu podíleli.
jak tedy vidíš, tak ZP je daleko spíš než debata o tom, kdo bude pro koho "pracovat" zadarmo debatou o rozsahu a legitimitě majetkových práv a o vyjednávací síle různých zúčastněných stran např. při sjednávání nájmů, obchodování s kapitálem, apod.
převádět něco na práci je stále více irrelevantní (hodnota stejně víc vzniká organizací práce, tedy tím, že ti někdo je ochoten zvedat mobil, například, než že by se platilo přímo za manuální práci v tom smyslu, jako před 200 lety..)
Měl by si pravdu, kdyby základním zdrojem příjmů státu bylo zdanění lidské práce (tak je tomu dnes například u důchodů, tudíž ZP nejde pojmout tak, že by fungoval jako "důchod pro mladé"). Hodnota lidské práce víc a víc kolabuje, a zvyšování minimální mzdy pouze převádí náklady na vyplácení de-facto ZP na ten typ podnikatelů, kteří nějakou reálnou produkci, zahrnující ještě lidskou práci, skutečně organizují - místo aby se na tom podílel i ten typ podnikatelů, který pouze spekulativně vlastní a směňuje.