DANYSEK: tak já si umím představit vyladění parametrů ZP někde na úrovni regulací toho, kolik přesně smějí banky generovat částečně krytých úvěrů (což je tak nějak částečně podstata bankovnictví, jakkoliv to libertariánští vyznavači zlatého standardu či dnes spíše biticoinu, zkrátka deflační ekonomiky obecně, zpochybňují). úplně přesný vzoreček si netroufám vyslovit, ale nepřekvapilo by mi, kdyby to bylo někde v poměru 1:1 - tedy, na každou depozity nekrytou korunu úvěru poskytnutého komerční bankou by centrální banka emitovala jednu korunu, vyplacenou ve formě ZP.
Podotýkám, že je to takový můj hrubý odhad, a může se ukázat, že z hlediska praktického fungování ekonomiky se zjistí, že ten poměr musí být jiný než 1:1 a to dokonce v každé zemi trochu jiný, v závislosti na tom, jak se ZP projeví v rámci specifik místní kultury (např. u nás hrozí, že to lidi prostě prochlastaj, že jo). Ale čistě z hlediska občanského a republikánského postoje k fungování státu a jeho institucí (a bankovnictví prostě je a v každé příčetné společnosti zůstane regulovaným sektorem, je v podstatě součástí státu) se samozřejmě jeví férové, aby u každého nově vytvořeného dluhu současně vznikala i cesta k jeho splacení: věřitelem v případě depozity nekryté části úvěru není banka (ta jen půjčuje něco, co sama nemá) ale jsme to my všichni, konkrétně tedy všichni občané země v jejímž právním rámci je úvěr poskytován.
Ano, je to poměrně revoluční koncept, který jsem dříve obcházel širokým obloukem a frázemi typu "ZP má fungovat na jiné než fiskální fázi" a v zásadě je to hodně ovlivněné tím, že o finančnictví vím poměrně hodně málo (na rozdíl od principů fungování Internetu, například). Ekonomika na jednu stranu nemůže fungovat bez určitého růstu, mnou nastíněná forma financování ZP by pak byla určitou protiváhou... když si růst představíme jako růst stromu, tak by současně rostly i kořeny, o které se ten strom opírá, nebo tak něco (ale to je spíš poetická metafora, než aby to někdo chápal doslova). Proto říkám, že ZP není příliš aplikovatelný na kryptoměnové ekonomiky, které ale mají kromě deface i spoustu jiných vážných problémů, při kterých zanedbávají, že v reálné ekonomice peníze slouží jako nástroj umožňující racionální rozhodnutí, v podstatě plánování (mám v peněžence dost peněz na večeři? mám na účtě dost peněz na nájem? dokážu si našetřit na dovolenou?), což v případě divokých pohybů směnných kurzů není možné a celá ekonomika se tak stává jednou velkou loterií (loterie je taková katolická verze komunismu - v katolicismu, na rozdíl od protestanství, samozřejmě člověk má spoléhat na vůli Boží a ne se marně snažit dosáhnout nějakého cíle cílevědomou prací a vlastním úsilím :-)