CHIMERA: je to podobnej princip jako kdyz dospely jde na psychoterapii a terapeut mu umozni rikat veci ktere se normalne lidem nerikaji, plakat, kricet... a nesoudi ho.

ALE POZOR: nema to byt nejaka metoda ktera ulevi tobe (decko zacne drzet hubu). Ma to byt metoda, ktera ulevi decku, ze se muze v bezpeci a bez problemu vykricet a pak pokracovat ve zvladani sveta. Aldortova varuje ze naopak ze zacatku kdyz deti zjisti ze ventilovat pocity muzou, tak treba jeste prechodne zesílí (protoze najednou to smi ze sebe dostat ven). Takze pokud jsi na zhrouceni, mozna do toho zapoj muze nebo tak.

a tobe by se nelibilo kdyz je ti do place aby ti treba muz rekl "rozumím, že se cítíš strašně a klidně křič, jak dlouho budeš potřebovat, jsem tu s tebou"? jen te treba drzel za ruku ale nesnazil se te donutit abys neplakala?
mne to prave neprijde vubec prastene ale naprosto logicke a zasadni

YMLADRIS: přijde mi to teda úplně praštěné, říkat někomu "rozumím, že se cítíš strašně a klidně křič, jak dlouho budeš potřebovat, jsem tu s tebou", ALE udělám to.
to jsem ještě nezkoušela. takže proč ne. dneska to zkusím.
zatím jsme mu říkali, aby tak nekřičel, protože se dusil a dávil... tak aby ho to nebolelo.
teď řekneme, že teda jo... comyvíme, co zabere :-D

treba je po tobe, mineno ze ma silnou potrebu nezavislosti, stejne tak jako ty nesnasis kdyz neco nedokazes zvladnout sama, kdyz jsi na nekom zavisla, tak to nesnasi i on, ze si nedokaze (jeste) rict o KEO, ze se nedokaze sam oblict atd (nebo co mu jeste nejde). Zuri protoze uz by chtel byt samostatny a mit realitu ve sve moci, ale je bezmocny a to je hrozne neprijemne.
Co ty presne delas kdyz jsi bezmocna? Co bys presne delala kdyz by se ti nedarilo ovladat tvoje telo (tvoje hlava by byla napred pred tvym telem - napr. po autonehode...)

Ja bych mu asi rikala 1) o cem je jeho situace a ze rozumim ze je to pekelne neprijemne 2) ze je v poradku to, jak to resi, ze mu verim ze dela to nejlepsi co je v dany moment pro svoje zdravi schopen udelat 3) ze je silny kluk a casem to vychyta. [Naomi Aldort]

zlobit se na nej, ze si doma vedome ulevuje, zatimco v jeslich se drzi na uzde - to mi pripada nebezpecne, aby se nezacal drzet na uzde jak v jeslich tak doma a casem neskoncil s nejakou neurozou typu nesmim kricet nesmim kricet NESMIM KRICET, mama to nema rada.

drzim palce, mne se to zatim mluvi ze

CHIMERA: Mně spíš přijde, že když dítě v 1 roce mluví plynně a ve větách, že to je přírodní úkaz. Že daleko běžnější je průběh jako u tvého mladšího. Alespoň co tak všude slyším/čtu/vidím doma.

CHIMERA: Mozna by stacilo mu vice duverovat a respektovat coz ;)

YMLADRIS: já jsem to s říkadly taky nepřeháněla, nejsem ten typ, co by se v tom vyžíval. A hlavně na to nemám hlavu, prostě si to nepamatuju, pamatuju si jen ta naprosto notoricky známá typu "paci paci pacičky". To samý s písničkama. Přesto jsem dítěti zpívala a hodně, spíš teda se zpěvníkem, protože dám jednu sloku a končím, nevím, jak dál pokračuje text. Dítě vnímá rytmus, rým, může tleskat nebo se hýbat do rytmu, asi to svou úlohu má i v pohybovém vývoji i ve vývoji řeči.CHIMERA: není to nahouby. Já jsem se taky nakecala na nemluvně, že mě brněla ústa. On nemluvil, ale ode mě to pořád vyžadoval, pořád ukazoval a "he?" - rozuměj: "mámo, co je tohle?" :))) Do dvou let nemluvil (a když, tak jedině "babylonsky" (vůbec se nesnažil nic napodobovat, měl vlastní slova v nějakém neznámém jazyce), od dvou let se rozkecal tak, že teď ve 28 měsících říká i poměrně složité věty. To, co má naposloucháno, se prostě zúročilo.
BERENIKEE, YMLADRIS: s tím řádem to mám taky tak jako vy, je to věčný boj. A taky to beru tak, že při tom dítěti a díky tomu dítěti se to prostě naučíme. Snad.