KAI: Jo, na tohle taky pomýšlím.
(Pro to kloubení je samozřejmě asi nejlepší, když rodiče nemusí chodit do zaměstnání, ale živí se jako živnostníci.)

BALAENA: "na druhém, Mlho, na druhém - je to kroužek pro šesťáky :)"

No na nějaký "kroužek", ať už formální nebo neformální je možné dítě posílat i když do školy nechodí.
A psala jsi, že syn chodí do třetí třídy, myslel jsem, že to "posílání k odborníkům" vztahuješ i na jiné věci než na ten kroužek.
Ale omlouvám se, jestli jsem reagoval podrážděně. Když si vzpomenu na "odborníky" na základce... (A prostě si myslím, že bych dítě na základce učit dokázal dobře, ani k tomu nemusím "odborník".)

BALAENA: no vida, prima :)

CICHLASOMA: na druhém, Mlho, na druhém - je to kroužek pro šesťáky :)

navíc tam všechny učitele znám :) na školu jsem ho zapisovala už s vědomím toho, kdo tam učí a jak tam kdo učí. na soukromých základkách ty odborníky klidně i najdeš, to se zase neboj.

BALAENA: " nejsem-li v požadovaném směru odborníkem, radši ho k odborníkům pošlu"

To je docela optimismus, myslet si, že na základce, ausgerechnet na prvním stupni, najde "odborníky".

KOC256: tak což o to, on se cítí být schopen a způsobilý jezdit sám už od školky. ale jsem realista. když se začte (což se při půlhodině v metru začte), nevnímá. a nevystoupí.

SVAN: vozíme dítě přes půl Prahy (nechce se mi věčně zasněného třeťáka vypustit do metra samotného), platíme školné, i když o dost nižší než těch 50k, ale stojí mi to za to.

BALAENA: Ale jasně to nijak netvrdím, to byla pouze odpověď na příběh šikany z klasické tovární školy.
Už jsem tady odpovídala že malotřídky jsou zlato a nebo různé alternativy, ale tak nemám 50tisíc ročně na montessori školu která je nejblíž :)) a kdybych měla za rohem dobrou alternativu, tak do toho samozřejmě jdu a klidně bych se kvůli tomu i přesunula za Prahu kdyby to za to stálo a šlo to rozumně skloubit s prací, ale tu možnost jsem neměla. Takže pro mě varianta domácího vzdělávání

KACHNIK: Tak vesnická malotřídka s osvícenou učitelkou je samozřejmě nádhera, ale tady právě hrozilo že se budeme muset zúčastnit vzdělávání ve třídě se 30 dětmi, tudíž středověk :)
Jedno dítě, svoje, šestiletý a začala jsem letos, takže se rozkoukávám a právě proto jsem ráda za každou radu, sháním kroužky, ale je to bída :)) Pro šestileté dítě toho moc není právě proto že se počítá že chodí do školy.
Odpočinek řeším díky té volnosti času tak, že může na týden na ves k babičce a nebo ke kamarádům když má na to chuť ale hlavně v přírodě.
A po té psychické stránce celkem dobře, teda Denis rozhodně a já právě občas potřebuji vidět, že to jde a k tomu mi zatím pomáhá pouze internet, ale setkat se s někým kdo takhle funguje by mi taky pomohlo.

Díky za tenhle klub. Mojí dceři je teprve rok, ale už teď jsem nakloněna možnosti vzdělávat ji doma, úplně nejraději na základě filosofie unschoolingu, pokud to pro nás bude realizovatelné z finančního hlediska (budu vděčná za konkrétní zkušenosti se skloubením domácího vzdělávání a pracovního života rodičů).

Zatím teda jenom sbírám teoretické poznatky a čtu zkušenosti jiných, takže i tady budu asi hlavně číst, ale když někde narazím na zajímavý článek nebo názor, ráda se podělím.

KAI: svoboda učení sleduji a tohle si pustím, díky

GIMEL: Děti prosím! přečtěte si znova záhlaví a to co jsem napsala v úvodu!
Já jsem tu diskuzi opravdu nezaložila proto aby sem každý z nyxu psal svoje trable z dětství a že někde viděl případ kde se jim to nepovedlo, já taky viděla spousty mechaniku co se jim nepodařilo opravit auto a přesto je nemůžu všechny vyjmenovávat a odsuzovat.
Psala jsem, že pro a proti jsem řešila horem dolem dlouhou dobu, na to abych znala všechny o kterých tu píšete. Můžu sem napráskat spousty odkazu, kde se téma socializace, autorit atd vysvětluje. Je jasné že nejsem psychopatka co má zavřené dítě doma a nepouští ho mezi lidi, socializace pro dítě ze žižkova naopak probíhá naprosto dokonale i mimo školu, když jen vzpomenu na naše dětská hřiště, kde nikomu za zády nestojí učitel a to jaké odlišné nátury se tam setkávají a také věkové rozdíly, je myslím ta nejlepší socializace a samozřejmě další kroužky atd.... Proto tuhle diskusi zakládám abych se dozvěděla přínosné informace jak lépe ještě když už to dělám.

GIMEL: "bych byla absolutně nepřipravená na současnou kolektivní soutěživost a s tím spojené občasné kopance a škrábance. Na jednu stranu jsem školu nenáviděla, protože mě spolužáci šikanovali, na druhou mě naučila jednat s lidmi, pochopit, co jsou autority, respekt k učitelům, obrnit se před ústrky a vytvořit si vlastní individualitu a pochopit svou jinakost. Domácí vzdělávání asi není pro každé dítě, pro mě by určitě nebylo."

Popravdě řečeno, kdybych měl v úmyslu vychovávat děti pro úspěch v standardní "kolektivní soutěživosti", život zaměstnance ve velkých firmách atd., posílal bych je asi do školy. Vím, že domácí vzdělávání mých případných dětí je bude připravovat spíš pro jiný než většinový styl života.