Žije to tady?
Mám dotaz. Máte někdo zkušenost s domácím vzděláváním anglicky mluvícího dítěte v ČR? Chlapec je ve druhé třídě, matka je zaměstnaná u české firmy. Domácí vzdělávání volí kvůli problémům s chováním. Chlapec je na autistickém spektru s nějakými přidruženými problémy a i přes to, že má asistentku, už jim několikátá škola řekla, že mají jít jinam - a kvůli jazykové bariéře jsou ve výběru omezení a začínají jim docházet možnosti.
Budu samozřejmě hledat informace online, ale pokud by mě někdo dokázal nasměrovat, ušetří mi to práci. Děkuju!

SUFFOCATE: jako jo, respekt ano. ale theo ma aktualne hlavni zajem videohry, chce s detma predevsim hrat. coz je prave na anti- matky ne uplne to, co si predstavuji

YMLADRIS: co jsem teda četla na fb v těch domškoláckých skupinách, tak často tam lidi zmiňují, že děti tráví dost času na technogiích, až mi to přišlo děsivé, já budu asi spíš ten anti- typ člověka. :) Na druhou stranu, z vlastního pozorování mi přijde, že domškoláci bývají víc otevření, přijímající a respektující odlišnosti. Na druhou stranu ten vzorek nemám dost velký na to, abych to mohla říct jako obecnou pravdu.

To je asi to, co mě nejvíc znejisťuje, že školáci a domškoláci jsou dva rozdílné světy. Na druhou stranu, ač ten tlak společnosti cítím dost silně, nechci se řídit tím, co se dělá a očekává a přizpůsobovat se něčemu jen proto, že by to bylo v něčem snazší. Ono by to prostě nebylo v souladu s námi a tím pádem by to stejně ve výsledku nefungovalo dobře..
Dcera teď v tuto chvíli chce být doma, mluvíme spolu o tom, co to obnáší, stejně jako co obnáší chodit do školy. Mluvíme i o tom, že jsou i jiné cesty jak to dělat, jen zatím nevíme o možnostech jak to tady a teď realizovat.

Děláme tady s jednou maminkou cvičení pro děti, jednou týdně v místní tělocvičně. Chodí nás málo, ale aspoň něco. Asi budu zvažovat další možnosti, co by se dalo podnikat, díky za tip.

PISISKVOR: nevim to jiste. nekde jsem cetla od nekoho info neco jako ze je 4000 domskolaku a z toho 3000 v komunitnich skolach. Jenomze nevim zdroj a nevim nakolik je to podlozene, skutecne info. Ale dava to smysl, ze starsi deti uz chteji se pohybovat mezi detma, stridavky jsou organizacne narocne.. plus si myslim ze vetsina lidi voli IV protoze normalni skola nefunguje, spis nez ze by nechteli skolu, takze .. plati pruvodkyni v komunitni skole.

co se tyce hodnotovych systemu skolaku a domskolaku. jako jo, ale ja mam treba zase dojem, ze domskolaci jsou anti-tech, anti-vax, anti- a ze mezi ne zase vlastne nezapadame my s durazem Thea na technologie, anglictinu a tak. Takze pro me je efektivnejsi rozvijet vztahy mezi detmi nasich dlouholetych znamych, stravili jsme spolu mladi, mame podobne hodnoty, jedeme v lete na spolecnou dovolenou atd.

YMLADRIS: takze myslis, ze predstava, ze rodiny si vzdelavani resi nejak komunitne, formou stridavky, bude minimum? ze vetsina decek nakonec do nejake formy dochazky dospeje? nejspis jo...
SUFFOCATE: jeste k tomu kamaradeni se domskolaku s beznyma skolakama, tak i to se obcas dari, ale taky mam spis pocit, ze to bezne neni (z okoli mi prijde, ze to funguje spis mezi starsimi detmi, co uz si to umi vic prebrat).
ja to zacinam vnimat uz ted, kdyz se nekde stretneme s jinyma skolnima deckama (treba mame primo i sousedku v dome, ktera je stejne stara jako moje dcera a navzajem si rozumi kdyz se setkaji na hristi apod., cas by spolu travit mohly). to jsou uplne jiny svety, jinej zivotni styl. domskolactvi je podle me spis prave i zivotni styl, zpusob, jak se clovek diva na svet, na sebe a svoje decka, a ty hodnoty jsou uplne jiny nez ty, jaky maji rodiny zahrnuty v beznych institucich. driv nebo pozdeji to na sebe zacne nejak narazet a pokud to ti dospeli nejak rozumne neuchopi, aby detem vytvorili prostredi ve kterym muzou v pohode fungovat obe skupiny, zacne to generovat divny situace a neprijemny pocity (nvm, mozna jen muj pocit, ale prijde mne to tak)

z meho pohledu je domskolaku ucicich se fakt doma malo a navic maji takovou tu nezavislou povahu, takze se s nimi tezko planuji akce ("nechtelo se nam vstavat"). takze co se tyce kamaradu, mame spratelene rodiny normalnich skolaku a delame spolecne akce, protoze se mame radi jako rodiny.

kdybych nicmene zila na vsi kde bychom nikoho neznali a dite touzilo po detech, zkousela bych poradat nejakou rizenou cinnost = zazehlovani koralku v mistni knihovne, peceni pernicku v mistni hospode, promitani filmu pro deti. Neco s cim neni moc starosti a pripravy pro pripad ze by to byl totalni fail (mala ucast). Treba mistni matky oceni, ze nekdo neco dela a seznamite se.

SUFFOCATE: je realne, ze se to te druhe mamince podari, kdyz tam u vas tech deti neni moc? myslim tim sehnat tolik domskolaku, aby se rodiny dohromady slozily na ucitelku za 30k? z toho co pises mne to v tech vasich koncinach realne spis neprijde.
neni mozne, ze byste se spojily a udelaly si tu skolu vy dve samy? nemyslim samozrejme zakladat regulerni akreditovanou skolu, ale proste vlastni domskolu, kdy se budete schazet, budete si treba planovat nejaky program... to je prave velmi snadne; tech temat, co je treba pokryt v prvni tride, je malo (prijde mne, ze vetsinu toho dela spousta deti samovolne uz v predskolnim veku a zbytek se da nenucene zaradit formou hry, kdyz se deti vhodne namotivuji). no a mezitim ubehne kopec casu a treba se mezitim prestehujete/zjistite, ze takto to vlastne vubec nechcete a deti chteji do skoly/nejakou skolu nekde jinde najdete nebo mezitim nejaka vznikne...
prave nase skola taky vznikla puvodne na koleni, kdy ji zalozily dve matky (taky z nouze, protoze jina takova v okoli nebyla), kazda tam mela jedno svoje dite a k tomu sehnaly dve deti cizi, nemely ani prostory, nic, schazely se na zahrade u jedne z nich.
mne se u decek a reseni instituci a krouzku vyplaci resit to, co se deje bezprostredne tady a ted, a neplanovat moc dopredu, protoze ono se to casem stejne vyvine uplne bez ohledu na moje plany.
chapu, ze shanis primarne kamarady pro deti, ale jeste co se samotne vyuky tyce - mne nase detska psycholozka rekla, ze prvni stupen zvladneme levou zadni. to je strasnyho casu (i kdyz to leti jak svina a je mne jasny, ze to tady bude za chvili), takze i kdyz vubec netusim, jak to vlastne budeme v prubehu tech dalsich let delat (prave proto ze v blizkem okoli stale zadnou komunitu nemam a davat mesicne 2x10+k za preferovanou skolu si moc predstavit nemumim), tak jsem vlastne na druhou stranu uplne v klidu

KATIA: jesenik máme půl hodiny autem, teď jezdíme jednou týdně na keramiku. Dvakrát týdně bychom to asi dali, ale určitě ne tam, zpátky odvézt dceru a odpoledne tam, zpátky přivézt. Máme tři děti, ještě čtyřletou a jedenácti měsíční. Do toho já neřídím, což je tady v těch končinách obrovská nevýhoda, ale řidičák nám, takže tohle jen o tom, abych překonala hrůzu a začala řídit. Každopádně i finančně jsme limitováni..

PISISKVOR: zkouším zjistit kdo je v okolí, vím o jedné mamince, má stejně starou dceru, jsme v kontaktu, bohužel tam se zase jedná o to, že chce sehnat učitelku a nějaké domškoláky, zatím jsme ale jen dvě a učitelka chce měsíčně min. 30 tisíc, což je úplně brutálně mimo naše možnosti. Pak vím o třech rodinách, s jednou jsme v kontaktu, ale na nějaké pravidelné stýkání jednou týdně to není, a ty další dvě zájem nemají, jsou v pohodě a nikoho dalšího nepotřebují.
Taky mě to trochu udivuje, že ty děti nějak nejsou. Ono by holkám stačilo se stýkat s dětmi odpoledne až jim skončí škola, ale jak to má někdo jinak, tak už nezapadá do party bohužel.. no na druhou stranu, raději bych k dětem někoho, kdo žije podobně jako my a netráví v pěti letech celé odpoledne na tiktoku...

SUFFOCATE: nezkouselas oslovit na FB rodiny z okoli (v tech domskolackych a ruznych dalsich respektujicich atd. atp. skupinach, seznamkach pro rodice a tak)?
jako pozor - Brno neni uplne zrovna vesnice, a my zde taky nikoho nemame. uprimne myslela jsem, ze to bude o neco snazsi, kdyz se o to zacnu snazit. ne ze bych zde neznala vubec zadny domskolaky, ale primo v Brne je to minimum lidi, a bud se mijime casove, nebo mame jiny preference a tak, proste celkem bida. pres FB jsem to zkousela (sehnat dalsi rodiny na stridavku), a taky jsem nepochodila - ozvalo se mi sice ve vysledku celkem dost matek, ale se samyma malyma detma (maximalne tak do 4 let, a ja potrebuju pro svoje dcery starsi deti, ne jenom batolata). taky mam asi specificky pozadavky a hlavne specificky vek deti - ono neni uplne jednoduche sehnat jen tak partu decek okolo sedmi osmi deviti let.
pak jsem teda jeste diky FB v kontaktu s jednou maminkou sedmilete holcicky, ale uz si asi dva mesice piseme, a porad jsme se nevideli, i kdyz vule je z obou stran (deti si mezitim alespon vymenuji dopisy).
tim chci rict, abys kdyztak nepropadala frustraci z tady te casti co se kamaradu tyce, to chce proste cas a nejaky usili, ale nakonec to nejak zvladnete, ja verim ze se to musi podarit (i nam)
my mame teda alespon kamarady ve skole (doprovazim tam deti 1x tydne, predtim jsme jezdili vic, ale bylo to na me, a myslim ze na vsechny, moc) a v komunite, co je na to navazana. akorat je to 30min za Brnem. to neni nic strasnyho, ale na druhou stranu je to dost limitujici - nechce se mne s malyma deckama porad se nekam vypravovat na cely dny a resit furt ty prejezdy, to je z dlouhodobyho hlediska unavujici. asi pul roku jsme to zvladali 3x tydne, ale pak prisel kolaps postupne u vsech zucastnenych, ja teda az jako posledni v rade v reakci na decka, a mesic jsme byli doma - to je uplne nevidany, detem se nechtelo ani ven, byl to teda zrovna unor coz taky neni uplne sympatickej mesic - no a od te doby jezdime 1x tydne. decka to maji tak, ze kdyby chtely, tak krom toho jednoho dne kdy tam chci byvat s nimi (projektove dny se skvelou naplni plus tam mam kamaradky se kterymi chci byt v kontaktu) tak je tam budu vozit a vyzvedavat, coz ony nechteji, takze ten 1 den jim zatim staci. a i kdyby chtely, tak vozit je nekolikrat tydne 30min tam a 30min zpet taky nevydrzim naveky (treba rok bych tomu dala, ale pak by se to muselo nejak zmenit), a tim narazim na to, ze podle me nic neni definitivni (presne jak pise Ymladris jinymi slovy, meni se to, a cely je to cesta)
prave ve skole jsem nasla skvelou kamaradku (taky tam doprovazi svoje decka), ktera zije v Mor. krasu (nase deti si rozumi a vsecko by to bylo perfektni - ale zase 30min od Brna:), a ta resi stejny problem - pro svou temer osmiletou dceru taky marne shani partu kamaradu. podarilo se ji alespon, ze prostr. FB zalozila skupinu, kde se seslo pomerne dost matek, a od te doby pravidelne 1x tydne poradaji vylety a od zari i takovou soukromou "domskolicku". ma teda ale ten stejny problem, ze se jedna o mladsi decka, nez jeji dcera preferujici starsi deti potrebuje. dost se tomu obe divime, ze jsou vsude sami predskolaci nebo batolata, ale kde jsou teda ti domskolaci?

no, nevim, jestli jsem ti nejak pomohla:) podle me je zasadni ze mas predstavu alespon jak to udelat nechces (podle toho, co pises), PPP vyrizenou mas, to je taky fajn, a zbytek se v prubehu tech dalsich mesicu az let vyvine.
jinak jeste pro predstavu jak vypadaji nase dny, tak starsi je toho casu v podstate unschoolerka, nedela nic co nechce, nechodi nikam kam nechce (krouzky ma dle svych preferenci). portfolio jsem nenucene zavedla asi pred dvema lety, kdyz mela tak okolo tech 4, ona ma rada vytvarku, takze nebyl problem poridit zajimavy a rozmanity materialy a v podstate ji na to tak nejak privabit. ja pak obcas udelam par fotek z vyletu (at uz obyc. vychazky do prirody, kde se naslo neco zajimavyho, nebo naopak kultura apod.), pokusim se trefit moment kdy je na to naladena, a ona si to tam nalepi, popise, dokresli... a takto to delam se vsim, co by se tam mohlo hodit. zatim mne to prijde strasne jednoduchy (hlavne tedy pokud trefim spravne rozpolozeni, dite na to reaguje pomerne pozitivne, takze nejaky vyrazny prekazky minimalne zatim resit nemusim), dal nevim co bude (a jinak to nase portofilo videly reditelka a prezkusujici ucitelka z klasicke statni ZS pri prezkouseni ostatnich deti ve skole na konci min. sk. roku, a tak jak to mame, takto volne, tak to pry bohate staci - chybelo jen psaci pismo, takze ja proste ziju v klidu, i kdyz samozrejme soucasne jsem furt plna pochybnosti, ale to k tomu patri - je to cesta, za pul roku za rok to treba bude cely jinak).

SUFFOCATE: Jeseník máte daleko? Montessori školu...?

Díky Vám za odpovědi. :) Facebook sleduji, tam jsem se dozvěděla zatím asi nejvíc. Už jsme byli v PPP, papír tedy máme. Zřejmě zkusíme najít nějakou kmenovou školu s portfoliovým přezkoušením a uvidíme, jak se to do budoucna bude vyvíjet. K nám do školy v obci bych ji nedala, škola nemá dobrou pověst, navíc mám problém s některými jedinci, kteří tam chodí a nechci, aby se s nimi dcera nějak vic stýkala. V okolí jsou dvě státní obyčejné ZŠ, které se ale tváří celkem dobře. V jedné už mám domluveno, že není problém mi školu ukázat, podívat se do třídy během výuky... Dcera zatím chce být doma, asi opravdu nemá úplně smysl řešit, co bude kdyby.. Bohužel tady v okolí toho moc není, jsme takový konec světa (Jesenicko), ale stejně máme výhledově v plánu najít jiné místo k životu, tak se tím nemá smysl moc trápit. Jen řeším ten kontakt s dětmi, kroužky jsou fajn, ale na vybudování nějakého přátelství tam nebývá moc prostor si myslím. A jak jsme malá vesnice, tak jsme tady myslím za ty divné a moc kontaktů tu holky nemají..

PISISKVOR: ahoj, mohla bych se zeptat, jak jste to nakonec s dcerou vymyslely? Řeším totiž něco podobného jako ty, akorát dcera bude školák za rok. Zajímalo by mě, jaké řešení jste našly, hledám asi trochu inspiraci, jsme v nějakém mrtvém bodě teď a nemohu se pohnout dál.. děkuji :)

YMLADRIS: jj, taky druhý stupeň. Ještě jsem chtěla podporující prostředí pro technicky založené dítě :) Asi z toho byli v koncích. Nakonec jsme zůstali tam, kde jsme byli a asi nám to vyhovuje...

SHARKI: mám podobnou čerstvou zkušenost při shánění té školy na druhý stupeň. Tak jsem měla radost, že jsem našla tu školu přes info na FB

YMLADRIS: To je zajímavé. Mně asociace vůbec nepomohla. V podstatě mě při hledání nové školy odkázali na ostatní rodiče, že se mám poradit s nimi. Možná proto, že už jsme v DV byli a jen jsme chtěli změnit školu, tak to nebylo akutní? nevím, každopádně mě zklamali...