Claviculae Noctis

Svíráš je v ruce celý den
cení své zuby
hledáš kroužek
kam by zapadly.

Odemykat noc
v úplňku je těžké
zapadnou ti oči
do zelené tůně?

Celý den ceníš zuby
a hledáš kroužky
které zapadají.

RICARDERON: Hmmm, ty dva jsou našlapané, to je fakt.

JANEQ: Ty první dva verše bohatě stačily. Všechno dál už je tam nadbytečné.

_ _ _

Prosím tě, říkej mi co psát, ať není ticho,
když ho nehledám.

Říkej mi Moskvo
a nebo Rio de Janeiro,
pošli me klidně zpět do nicotného znudění,
jen nebuď zticha,
ať neslyším to kvílení.

JANEQ: nebavil... no, někdy to je spíš bolestivá šichta než zábava... maximálně na konci je radost, pokud se povede říznout

ale máš pravdu; tady toho chtěl autor dovnitř nacpat moc - a nakonec uhnul... zkusím s tím koncem ještě pohnout... jo, a že děkuji

MAEROR: líbí se mi to, tak zvláštně mi přijde to čtenáře tepe, aby se soustředil do konce, kde je ale pouze konec... který se rozplyne, skoro to vypadá, že se autor nebavil, kdyz to psal...

…

kde mačkáš léto?

reflexní body chudé tmy
a tep hmatatelný jen jako tupé údery
deště do prohřáté hlíny

hluboko ve tkáních tlačí tě příliv moře
jak sesychající se slupky sobotních dopolední
jak pod nimi
mlčící nedostatek

jak ruce
kdyby se rozkrájely

OKEYA: Nojo. Když to se mi nelíbilo, jak by znělo, hm.

Každopádně je jisté, že taková básnice jako Patti umí vydloubnout srdce z těla na padesát metrů. To je vlastně dobrá zpráva.

NATASHA: Zut! ;)

(Třeba se ještě napíše něco civilnějšího. Až trochu vychladnu.)

TOMASZ: Já myslela, že někdo se ozve. Zakázaná slova. Ale ono to bylo ještě víc, člověče, to slova nevypoví. Zamilovala jsem se.

TOMASZ: A zrovna to se mi na té básni líbí, to drama, ta představa...

BUBLINKY: A tahle je dobrá, i když poslední strofa maličko obtížně navazuje na ty dvě první, které jsou perfektní.

NATASHA: Tahle se mi líbí, zpaměti nezpaměti. ;)

NATASHA: Ale tady, poslyš, ty vyplakané kosti a střepy, i volná obraznost má své meze... ;)

nic ve zlém, ale dvojité "se"
To proto chci se - nebo chtěl jsem? - stát se básníkem.
mi nejen nesedí, ale nejspíš bude i chybou. domnívám se, že správná konstrukce měla by vypadati takto:
To proto se chci - nebo jsem chtěl? - stát básníkem.

NATASHA: No zpaměti mi navozuje představu naučeného textu .. to co tam cítím je po paměti ... nevím ... trošku taky Lassie se vrací :-) .. instinktivně?

OKEYA: --- raděj bys tam viděl po čichu?